Y Gwir yn erbyn byd

Indiánský horoskop4

6. února 2008 v 9:24 |  Síla slov

Losos 22.7.-21.8.



Lidi narozené mezi 22. červencem a 21. srpnem zveme v názvosloví Indiánského horoskopu "Lososy". Tyto zrozence ovlivňuje ohnivý živel (aktivita, tvoření, vůle, činy), vládne jim pak vítr jižní (cítění, vnímání, empatie). Losos je symbol obrovské síly, energie. Na své cestě zdolává nespočet zdánlivě nepřekonatelných překážek. Jako by měl nezlomnou vůli, obrovský motor, který ho žene vstříc úspěchu. Navíc je od přírody vybaven očividnou mrštností a hbitostí, které mu putování ulehčují. Podobné vlastnosti viděli indiáni i v jedincích narozených v totemu Lososa.
"Lososí lidé" vynikají především silnou osobností. Jsou to rození vůdci. Mají obrovské sebevědomí, které všem vystavují na odiv. Dávají jasně na srozuměnou, kdo je tu pánem. Do čela skupiny se nestaví z touhy po moci a v žádném případě z nutkání bezohledně vládnout. Prostě si myslí, že na to mají - většinou tomu tak skutečně je. Chtějí skupinu chránit, jsou ochotni nést za ni odpovědnost, přinášet oběti. Za časů dávných indiánů se z nich stávali velitelé (a vítězové) loveckých či bojovných výprav. Za své odříkání však musí být ostatními ctěni, musí ke své osobě cítit dostatečný respekt a potřebují být obdivováni. Odmění se pak. Pokud ale dojdou k závěru, že je skupina spíše využívá a neodměňuje je dostatečnou úctou, prostě se seberou a "odplavou do jiných vod". Jejich velkorysost a kouzlo osobnosti budí u ostatních sympatie a důvěru.
Životní energie z nich doslova prýští. Dokážou tím strhnout ostatní na svou stranu, k uskutečnění jejich vizí a plánů pak nestojí nic v cestě. Někdy jsou jinými obviňování z nadřazenosti, někdy se nechají omámit svou iluzí neomylnosti a dokonalosti. Nesmí zapomínat radit se s ostatními, dát jim prostor, nevnucovat všem své názory, i když je Losos o jejich správnosti absolutně přesvědčen. Občas se nechají strhnout situací a s chutí si zariskují, rádi si dokazují svou připravenost a schopnost okamžitě reagovat. Adrenalinové opojení je někdy oslepí natolik, že prostě narazí. Pokud nastane nějaký problém, chápou jej jako další výzvu a znovu se vrhají do práce.
Jsou zvyklí žít naplno, jsou pořád aktivní. Není pak divu, že často trpí srdečními chorobami. Měli by poznat, kdy už je toho na ně moc a prostě vysadit. Možná bude těžké uznat svoji nahraditelnost, ale vyplatí se. Je lepší odpočinout si, načerpat síly a pustit do boje s případnou konkurencí než prohrát boj s infarktem. Umění žít naplno se projevuje i v partnerském soužití. Rádi si dokazují své schopnosti. S potěšením si jen tak zaflirtují, pokud se však vztah stane vážným, odevzdají celé své srdce a partnera hýčkají vzácnými perlami donesenými z mořských hlubin. Na oplátku žádají přímé jednání. Upřímnost je jim nadevše, pijí jen čisté víno. Rovněž jim nezapomeňte připomínat jejich úspěchy a výjimečnost.
Pokud prokouknou špinavou hru, odplují a už jen zřídka se vrátí do stejných vod, kde jednou došli zklamání. Takže Lososové, občas sestupte na zem, uvědomte si, že dokonalý a neomylný člověk neexistuje. Ostatní mohou přinést zajímavý pohled na věc. Pracujte, žijte aktivně, ale nezapomínejte na zdraví!
 

Indiánský horoskop3

6. února 2008 v 9:23 |  Síla slov

Bobr 20.4.-20.5.



Lidé narozené mezi 20. dubnem a 20. květnem zveme v názvosloví Indiánského horoskopu "Bobry". Tyto zrozence ovlivňuje zemský živel (stabilita, racionální přístup, řád, cílevědomost), vládne jim pak vítr východní (cílevědomost, intuice, učení). Bobři milují jistotu a bezpečí. Stojí pevně na zemi, jsou to typičtí realisti. Mistři praktického života, moudří lidé. Člověk narozený v totemu Bobra si cílevědomě buduje kvalitní domeček, který stojí na pevných základech, není jen tak vidět a do kterého mají přístup výhradně pozvaní.
Jsou neustále v pohybu. Mají jasný plán, konkrétní vizi, budoucnost si umí dobře naplánovat. Krok po kroku jdou za svým cílem, zvládají metu za metou, nic neuspěchat - vše musí stát na pevných základech. Nekonečná aktivita a mravenčí práce se jim vyplácí. Po čase už to není neviditelná nora, kde Bobr přebývá. Stává se z ní, obrazně řečeno, honosná vila a posléze palác, který je neustále rozšiřován, vylepšován. Díky své šetrnosti, pracovitosti a praktičnosti jsou Bobři dobře zajištění pro život. S prostředky umí nakládat účelně. Pelíšek takového jedince pak může skrývat nejeden poklad. Jen ať pak přijde s prosíkem ten, který se Bobrovi celou dobu vysmíval, sám si užíval, rozhazoval a marnil peníze! Inu, kdo se směje naposled… Ale ne, Bobři jsou velkorysí.
Nic však nedají zadarmo. "Přijď, přilož ruku k dílu a já se ti odměním", říkají. Pravda, nic v životě však není úplně idylické. A tak jsou i Bobři, jejichž život není až tak růžový, jak si původně představovali. Pro malé věci občas přehlédnou ty velké. Upnou se na svůj plán, puntičkářsky plní každou stanovenou podmínku a leckdy si nevšimnou příležitosti, která přichází (často ani nechtějí). Nejspíš je to právě tím, že každý projekt tvoří s velkou pečlivostí a je jim pak líto jen tak od něj upustit a vrhnout se na jiný, byť mnohem výnosnější. Možná mají i strach.
Neustále totiž musí myslet na zadní vrátka a neumějí riskovat - lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Ono je to kolikrát i mnohem pohodlnější, že? Pohodlnost a pasivitu vidíme u těch, kteří jsou právě na bezpečí svého domova, svého pelíšku, až příliš závislí. Nejspíš to vypadá, že si první a druhý odstavec poněkud protiřečí, ale jsou to jen různé strany téže mince - jak jste si mohli všimnou, pramení z týchž potřeb. K jejich uspokojení ovšem nevede jen jedna cesta. A tak rozeznáváme Bobry-workoholiky na jedné straně a Bobry-pecivály na straně druhé.
Jistotu a bezpečí si zajistí oba, byť každý po svém. Kde stojíte vy? Podobně přistupují i k lásce a partnerství. Pomalu, nic neuspěchat. Nejdříve kvalitní základy, pak můžeme jít dál. Umí zajistit rodinné zázemí, teplo domova. Na svět se dívají přes konzervativní a "materialistické" brýle. Možná je něco mezi nebem a zemí a oni to nevidí. Možná se o něco okrádají, možná mají pravdu. To už musí zjistit každý sám. Takže Bobři-peciválové. Naučte se být v pravý čas flexibilní, překonejte pohodlnost, občas neuškodí opustit komfort domova a rozhlédnout po okolí! Bobři-workoholici. Měli by jste se naučit odpočívat a čas od času si vyhodit z kopýtka. K životu přistupujte s nadhledem. Nejen prací živ je člověk!

Indiánský horoskop2

6. února 2008 v 9:06 |  Síla slov

Vydra 20.1-18.2.


Lidi narozené mezi 20. lednem a 18. únorem zveme v názvosloví Indiánského horoskopu "Vydry". Tyto zrozence ovlivňuje vzdušný živel (myšlení, rozum, pohyblivost, bystrost), vládne jim pak vítr severní (uzdravení, obnova). Indiáni považovali vydru za velmi hravé a svým způsobem i roztomilé zvíře. Byl to symbol něčeho nového, změny k lepšímu. V mnoha mýtech vystupovala vydra jako bytost se schopností zahnat obavy a strasti. Přinášela naději a sílu pokračovat v započaté cestě. Na poutích bájných hrdinů se objevovala jako průvodce a poutníkův pomocník.
Díky optimismu a životnímu nadšení zvládají lidé zrození v totemu Vydry existenční trampoty neobyčejně lehce. To, co jeden vidí jako svízel nebo těžkost, chápe Vydra jako výzvu, hru. Ke všemu přistupuje s humorem, dokáže podržet i v těch nejhorších chvílích. Proto jsou ve společnosti velice oblíbení. Mívají hodně přátel, jsou to dobří společníci. Lehce se skamarádí.
Lidé narození v tomto znamení bývají nadaní, vynikají aktivitou, pracovitostí, mají neobyčejný smysl pro spravedlnost. Pokud cítí nějaké příkoří, neváhají okamžitě zasáhnout a pomůžou tomu, kdo je podle nich v právu, pomůžou slabšímu proti převaze. Nejednou mívají nápady, jejichž realizace končí nejdál někde v polovině, většinou jsou schopni udělat jen první krok. Jejich představy a plány jsou většinou reálné jen v jejich fantazii. Neumí rozlišit utopii od uskutečnitelných vizí. Pak potřebují někoho, kdo by je podržel "na zemi". I když si to nepřipouštějí, konstruktivní kritiku potřebují, jinak by zbytečně spotřebovali příliš energie a času na realizování svých nerealizovatelných projektů. Z toho vyplývá i určitá nestálost, zásadní věci neumí brát příliš vážně. Na mysli mi vytanulo přirovnání k motýlovi, který si volně poletuje na louce, tu sedne na květinu, tu ochutná nektar z jiné.
Letí kam chce, příliš se nikde neváže. Možná by bylo dobré, aby se tito lidé naučili určité disciplíně, pak se v jistých záležitostech snad dostanou dál, než jen do půli cesty. Dejte si pozor, Vydry bývají dobrými kamarády, ale díky jejich přelétavé povaze můžou společnost, ke které se hlásí, změnit ze dne na den. Pokud jim něco přestane vyhovovat nebo se cítí být příliš svázáni, prostě zapomenou a přidají se jinam.
Podobně je to i v partnerském soužití. Neobejdou se bez volnosti, neumí se usadit. Řeknou-li "navždy", já bych to viděl nejdéle na pár let. Potřebují druha, který by jim vycházel vstříc a který by se toulal a poznával nové s nimi. Vydra prostě není příliš domácký typ.

Sova 21.11.- 21.12.



Lidi narozené mezi 23. listopadem a 21. prosincem zveme v názvosloví Indiánského horoskopu "Sovy". Tyto zrozence ovlivňuje ohnivý živel (síla, aktivita, tvoření, vůle, činy), vládne jim pak vítr západní (cítění, vnímání, empatie). Sova je symbolem osvícenectví a vědění. Stejně tomu bylo i ve světě starých indiánů. Byl to posel životní modrosti, hluboké pravdy, vyslanec Stvořitele.
Jedinci, kteří přišli na svět v totemu Sovy charakterizuje neutuchající touha po vyšších ideálech. Snaží se je hledat, sami se jimi řídí a horlivě je předávají a šíří mezi jinými. Něco jim našeptává, že jsou věci mezi nebem a zemí. Snaží se nacházet odpovědi na nejrůznější otázky a je úplně jedno jakým způsobem ke studiu přistupují a z jakého úhlu pohledu se na věc dívají. Důležité je, že to dělají v ušlechtilém zájmu, pro dobro své i ostatních. No, možná vám tahle charakteristika přijde trošku nadnesená. Spíš je zde popsán jakýsi prototyp Sovy-ideála. Tak by tomu mělo být. Pravda, nikdo není dokonalý, ani Sovy ne. I když si to o sobě často myslí.
Právě z toho důvodu bývají ostatními někdy považovány za namyšlené, občas se chovají povýšenecky. A jsou-li navíc o svých ideálech a pravdách neotřesitelně přesvědčeny, bývá s nimi nejednou těžká řeč. Otevřít nové obzory a možnosti pohledu jim pak dokáže jen autorita, kterou sami uznávají. To však platí jen v případech, kdy se jedná o ty nejzásadnější otázky. Jinak jsou naopak velice otevřeni jakékoliv debatě a diskusi. Rádi vedou rozpravy na nejrůznější témata. To se odráží i v běžném životě. Raději každý problém proberou se všemi zúčastněnými stranami a snaží se nalézt optimální řešení, které by uspokojilo všechny. To je přístup, který by si měly osvojit všechny Sovy. Naslouchat a akceptovat názory nejen uznaných odborníků, zajímavá iniciativa může vzejít i od těch, od kterých bychom to nečekali. Jednají férově.
Mají smysl pro čest, jednají otevřeně. Na svět se snaží dívat optimisticky, se životem si rozumí - možná je to díky snaze řešit problémy okamžitě a efektivně. Pokud je vyřeší v zárodku, už se s nimi nemusí zatěžovat později. Vynikají svou neustálou aktivitou. Drží je "při životě". Mají spoustu koníčků a zálib a k práci přistupují s plným nasazením. Pokud by se jim někdo snažil svázat křídla, buď uletí, nebo se "v kleci" trápí nudou a zahálkou, nakonec uchřadnou. Tak by se k nim měl chovat i partner.
Dopřát jim svobodu s vědomím, že se Sova potřebuje proletět, ale vždy a ráda se vrátí tam, kde je jí dobře. Díky pracovitosti a houževnatost se o rodinu dokáže dobře postarat, své "hnízdo" ráda zvelebuje. Zaskřípat to může v momentě, kdy se Sova snaží mluvit do všeho, všechno ví nejlépe. Důležitý je konsensus a vzájemná dohoda.
 


Mezi balvany..

5. února 2008 v 13:21 | Samodiva |  Síla slov
Mezi balvany vichr duní
Mráz se dávno budí
Ve vřesu tajemné symboly tuší
Pulzující Nitro Lesa
Jeho tep tiše klesá
S ním i lesní děva
Pokleká, ulehá
Mrazem prokřehlá
Poslední pění padlých lístků
Bělostné obrysy těla halí
Temné prameny vlasů v zmrzlou ocel se kalí
Poslední zachvění hebkých řas
Snad vrátí se zas ten čas
Slunečného tance stromů
A dlouhých pohledů v jejich korunu
Tichý šepot
...zimou zrudlých úst...
Duše stromů rozléhající se
K lesní Víle sklánějící se
Ledový vítr zavyje
Suchým listovím děvu přikrije
Třpytivá jinovatka
její tělo pokryje
Tichost zimy
Klid Lesa
V náručí ji uschovou

Předzvěstný tanec

5. února 2008 v 13:16 | Samodiva |  Síla slov
Předzvěstný tanec
Mračna se bouří
Srdce se souží
Tanec předzvěstný
Předlouhé vlasy
plazí se
nan nahém těle
na sto černých hadů
Uštkni!
Dej klidu duši...

Samodiva

5. února 2008 v 13:09 | Samodiva |  Síla slov
Šepot havraních křídel
Tichý sten
Mezi kmeny se proplétá
Dlouhovláska
Z duše Lesa stvořená
Zahalena Lesa tmou
Jeho hřejivou hloubkou
V napřažených dlaních
Po dvě šišky svírá
Havran mezi jehličím
Svou píseň zpívá
A samodiva
Svými rty popraskanou kůru líbá
Dvě noční můry
Na svých ramenou uvítá
S dotykem můřích křídel
Její řasy se chvějí
Zaleskly se slzami
...neslyšitelné krůpěje lásky...
Přitiskne se ke Stromu
Jeho nesmrtelné duši
I zvířata tuší
Samodiva vydechne
Srdce v hrudi bije
...Strom a ona...
V jeden celek se slije
Náhle vše utichá
Kapka slzy v trávě se leskne
Dvě šišky mezi kořeny
A dvě můry na kůře
Naslouchají
Tlukotu neslyšitelných srdcí
Písni lesních duši
Ve Stromu...

V niru lesních hlubin

5. února 2008 v 12:56 | převzato z hradbysamoty.blog.cz |  Síla slov
Šepot lesa...
Tanec větví s listovím...
Tichý nářek padajícího jehličí...
Drsný zpěv otírajících se kmenů stromů.....za nocí....

Tiše zpívá.......Slyšíš?
Dunění jeho živoucího srdce...

Hymna lesní bystřiny a lesa dech...větve ve větru.....
Úplněk..přízračná luna hladí svým svitem lesa zem...přírodu halí do stříbrného pláště s kápí noci....
Slyším..táhlé vytí vlků...žalostný to zpěv za doprovodu ve větvích skrytých havranů...v mé mysli....
....v jeho mysli.....

Stromy vzhlíží k obloze..zahaleni lesa tmou, šeptají listovím, skřípějí větvemi, tančí...
" Jejich míza je má krev a má krev jejich voda!"
Smůla vytékající z jejich ran je krev samodivy...průzračná voda tříštící se o káménky v potoce jsou její slzy.....
Tančí skrytá..lesa dech ji objímá...za nocí, ve větru na skalách.....bouře a její divoká píseň na skalním útese.....
Tančí skrytá..mezi stromy, objímá jejich kmeny....větve ve vlasech, lístky něhy, jehličí spadané na smolou..krví zbarvené tělo......
Les ji chrání, les je v ní...ona chrání les, je spjata s jeho duší...duší každého stromu......
Skrytá...chrání jeho tajemství......na věky věků....

Indiánský horoskop

1. února 2008 v 13:48 | Převzato |  Síla slov

SOKOL - 21.března až 19.dubna

Lidi narozené mezi 21. březnem a 19. dubnem zveme v názvosloví Indiánského horoskopu "Sokoly". Tyto zrozence ovlivňuje ohnivý živel (síla, aktivita, tvoření, vůle, činy), vládne jim pak vítr východní (cílevědomost, intuice, učení). Při charakterizování jednotlivých totemů můžeme vyjít ze znalosti života zvířat Kruhu Země. Není tomu jinak ani v případě znamení Sokola. Sokol je dravec. Bystrý pozorovatel schopný kdykoli a okamžitě vystartovat za svým cílem, kořistí, úlovkem. Myslí, že není třeba plánovat, prostě jen v pravý čas reagovat. Díky spontánnosti, často zbrklosti, někdy startuje vícekrát než uloví. To ho však neodradí od dalších vzletů.
Ve své schopnosti neoblomně věří, vytčené mety považuje za dosažené a pokud jich nedostane nevadí, aspoň se proletěl, viděl něco nového, ověřil si postupy. Úspěch se pak dříve či později určitě dostaví. Zdravý rozum mu občas zatemní temperament, náhlé emocionální vzplanutí - reaguje pak prudce, bez okolků, přímo. Jen aby nenarazil. Při rychlosti jeho letu to může hodně zabolet! To se může projevit i v mezilidských vztazích. "Sokolové" bývají v jednání s jinými lidmi přímí, upřímní, nenávidí přetvářku. Bývají dobrými zaměstnanci - jsou aktivní a svou práci odvedou svědomitě. Pokud si je znepřátelíte, můžete si za to sami.
Narozený v totemu Sokola nesnáší lenochy, prospěcháře a ani nezkoušejte hrát na ně nějakou špinavou hru! Jak jsem napsal výše - emoce mu okamžitě zatemní mysl a už je ve vzduchu a řítí se na vás plnou rychlostí. Ano, nemýlíte se, kořistí jste vy! Občas se mezi těmito jedinci vyskytnou poněkud sobecké, hrubé a bezohledné povahy. Pak je lepší nestát jim v cestě - chodí totiž přímo, bez oklik a vyhýbání. V opačném případě boji neuniknete. To je právě jejich velký (mnohdy bohužel poněkud těžký) úkol: vštípit si dovednost naslouchat jiným, naučit se dialogu. Příměru lovec - kořist můžeme použít i jedná-li se o milostné záležitosti. Samozřejmě, Sokol tu vystupuje v roli lovce. Jde přímo, nemá čas čekat.
Své lásce dokáže doletět i pro "modré z nebe", ale umí se pořádně rozzlobit. A uvidí-li kolem hnízda poletovat nezvaného hosta, opovážlivce, který si dělá zálusk na Sokolova partnera, klidně si ho dá k večeři. Milí Sokolové, buďte hrdí, ale dělejte kompromisy, každý není váš nepřítel.

VLK - 19.února až 20.března

Lidi narozené mezi 19. únorem a 20. březnem zveme v názvosloví Indiánského horoskopu "Vlky". Tyto zrozence ovlivňuje vodní živel (cit, emoce, empatie, duševno). Vládne jim pak vítr severní, který s sebou přináší uzdravení a obnovu. V evropské kultuře bylo toto zvíře štvancem, který byl určen k záhubě. Vlk byl znamením ďábla, v pohádkách představoval zlo, jeho tesáky znamenaly smrt. V indiánské mytologii byl asi "nejpoužívanější" bytostí, objevuje se v mnoha historkách, příbězích. Byl uctíván pro jeho nadpřirozené a mystické schopnosti. Míval velký význam při šamanských a kouzelnických rituálech. Představoval tajemnou stránku života.
Vlka bylo ve volné přírodě dost obtížné spatřit. Pokud se tak stalo, považovali to indiáni za veliké štěstí. I když se to nezdá, je totiž tenhle tvor velice plachý a citlivý. Podobně je to s lidmi narozenými v totemu Vlka - v Kruhu Země poslední znamení. Jejich citlivost se projevuje ve dvou směrech. Směrem vně ze skupiny, ve které žijí, projevují právě plachost, nesmělost a ostýchavost. Naopak směrem dovnitř, tedy k ostatním členům jejich "smečky", se chovají velice starostlivě, intuitivně vycítí potřeby druhých, dokážou pochopit a pomoct. Jsou to velice jemné povahy. Bojí se dát své emoce plně znát, často je skrývají a drží se v ústraní.
Jsou dobromyslní, srdeční a důvěřiví. Nejednou se však stávají terčem jiných "dravějších" jedinců, kteří je zneužívají. Není divu, že před okolní skutečností utíkají do svého snového světa, staví si bariéry, které je mají ochránit. Raději si svůj život naplánují a vymyslí ve své fantazii, ve svých představách. Se zájmem se pak věnují různým tajemným záležitostem, mají blízko k věcem, které jsou mimo hmotnou realitu. Je-li však nejhůř, dokážou se vyburcovat k mohutné obraně, leckdo by to do nich neřekl. Pozor, dají potom jasně na srozuměnou, že vlk je šelma.
Na životní cestu potřebuje ten, kdo se narodil ne znamení Vlka, partnera, který by ho schoval pod ochranná křídla, který by ho chránil. Takový člověk pak na oplátku dostane skvělého druha, vždy připraveného pomoct, vyslechnout a pohladit

Modlitba Siouxů

29. ledna 2008 v 10:22 |  Síla slov
Velký Duchu, jehož hlas slyším ve vání větru a jehož dech dává celému světu život, vyslyš mne!
Předstupuji před Tvou tvář jako jedno z Tvých mnoha dětí. Pohleď, jak jsem malý a slabý, potřebuji Tvou sílu a moudrost.
Dej, abych vždy chodil ve Tvé kráse a mým očím dej, aby se vždy mohly dívat na purpurově červený západ slunce. Kéž si mé ruce váží věcí, které jsi stvořil a mé uši kéž slyší Tvůj hlas.
Dej mi moudrost, abych poznával věci, které jsi naučil můj lid, poznání, které jsi vložil do každého lístku a každé skály.
Toužím po síle, ne proto, abych měl převahu nad svými bratry, nýbrž proto, abych mohl bojovat proti svému nejsilnějšímu nepříteli - proti sobě samému.
Dej, abych byl vždy připraven přicházet k Tobě s čistýma a upřimnýma očima aby můj duch, až se můj život nachýlí jako slunce k západu před Tebe předstoupil beze studu.

Řeč náčelníka Seattla k prezidentu Spojených států amerických v roce 1855

29. ledna 2008 v 10:07 |  Síla slov
Řeč náčelníka Seattla
k prezidentu Spojených států amerických v roce 1855
Roku 1855 vyzval americký prezident Franklin Pierce
indiánský kmen Duwamishů,
jenž žil ve státě Washington na severozápadě USA,
aby prodal své území bílým osadníkům a usídlil se v rezervaci.
Na požadavek, vybízející k činu dosud neslýchanému,
odpověděl náčelník Seattle touto řečí.
JSME ČÁSTÍ ZEMĚ
Velký náčelník ve Washingtonu posílá zprávu, že si přeje koupit naši zem.
Velký náčelník nám posílá také slova přátelství a dobré vůle.
To je od něj přívětivé, neboť my víme, že našeho přátelství nemá zapotřebí.
Ale my jeho nabídku uvážíme, neboť víme, že když neprodáme,
přijde snad bílý muž s puškami a naši zem si vezme.
Jak je možné oblohu nebo teplo země koupit či prodat?
Tato představa je nám cizí.
Když nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody, jak to od nás můžete koupit?
My se rozhodneme.
Co říká náčelník Seattle, na to se může velký náčelník ve Washingtonu
spolehnout tak jistě, jako se náš bílý bratr může spolehnout na návrat ročních dob.
Má slova jsou jako hvězdy, nezaniknou.
Každý kousek této země je mému lidu svatý,
každé lesknoucí se jedlové jehličí, písečné pobřeží, mlha v tmavých lesích,
každá paseka, každý bzučící hmyz je v myšlenkách a zkušenostech mého lidu svatý.
Míza, která stoupá ve stromech, nese vzpomínku rudého muže.
Když mrtví bílých odcházejí, aby se toulali pod hvězdami, zapomínají na zemi svého narození.
Naši mrtví na tuto divukrásnou zemi nikdy nezapomenou, neboť ona je rudému muži matkou.
Jsme částí země a ona je částí nás.
Vonící květiny jsou naše sestry, srnci, kůň a velký orel jsou našimi bratry.
Skalnaté výšiny, úrodné louky, teplo z těla poníka a člověka - to všechno patří do jedné rodiny.
Posílá-li nám tedy velký náčelník ve Washingtonu zprávu, že chce koupit náš kraj,
žádá od nás hodně.
Velký náčelník nám sděluje, že nám dá místo, kde můžeme žít pohodlně a sami pro sebe.
On bude naším otcem a my jeho dětmi. Ale může to tak vůbec být?
Bůh miluje váš lid a své rudé děti opustil.
Dává bílému muži stroje, aby mu pomohl v jeho práci, a staví pro něj velké vesnice.
Váš lid je den ze dne silnější.
Brzy zaplavíte kraj jako řeky, které se řítí roklinami po nečekaném dešti.
Můj lid je jako opadávající příliv - avšak bez návratu.
Ne, jsme různé rasy.
Naše děti si spolu nehrají a naši starci nevypravují stejné příběhy.
Vám je Bůh nakloněn, my jsme sirotci.
Vaši nabídku koupit naši zem uvážíme.
Nebude to lehké, neboť tento kraj je nám svatý.
Máme potěšení z těchto lesů.
Nevím, jsme jiní než vy.
Třpytící se voda, která proudí v potocích a řekách, není jenom voda, nýbrž krev našich předků.
Když vám tento kraj prodáme, musíte vědět, že je svatý,
a učit své děti, že je svatý a že každý prchavý odraz v průzračné vodě jezer
vypráví o tradicích a událostech ze života mého lidu.
Zurčení vody je hlas mých předků. Řeky jsou našimi bratry - zahánějí naši žízeň.
Řeky nesou naše kánoe a živí naše děti.
Když svůj kraj prodáme, musíte si pamatovat a učit své děti,
že řeky jsou našimi i vašimi bratry, a musíte být od nynějška k řekám dobří,
tak jako ke každému jinému bratru.
Rudý muž vždy ustupoval před pronikajícím bílým mužem,
tak jako jitřní mlha ustupuje do hor před ranním sluncem.
Ale popel našich otců je svatý, jejich hroby jsou svěcenou půdou
a tak jsou nám posvěceny tyto pahorky, tyto stromy, tento kus země.
Víme, že bílý muž naší povaze nerozumí.
Je to pro něj stejný kus země jako každý jiný, neboť je cizincem,
který přichází v noci a ze země si vezme, cokoliv potřebuje.
Země mu není bratrem, nýbrž nepřítelem, a když si ji podrobí, kráčí dál.
Odchází od hrobů svých otců - a nestará se.
Krade zemi svým dětem - a nestará se.
Hroby jeho otců a právo jeho dětí na narození jsou zapomenuty.
Zachází se svou matkou, zemí, a se svým bratrem, nebem,
jako s věcmi ke koupi a k drancování, prodává je jako ovce či lesklé perly.
Jeho hlad pohltí zemi a nezanechá nic než poušť.
Nevím, naše povaha je jiná než vaše.
Pohled na vaše města v očích rudého muže bolí.
Snad proto, že je rudý muž divoch a nic nechápe.
Ve městech bělochů není žádné ticho.
Žádné místo, kde je možné na jaře slyšet rozpukání listů nebo bzučení hmyzu.
Ale možná mi to tak připadá jen proto, že jsem divoch a nerozumím tomu.
Ten hluk se zdá být našich uším jenom urážlivým.
Co ještě zbývá ze života, když není slyšet křik ptáka nebo hádání žab v noci u rybníka?
Jsem rudý muž a nerozumím tomu.
Indián má rád tiché šelestění větru, který hladí hladinu rybníka,
vítr vyčištěný poledním deštěm nebo těžký vůní borovic.
Vzduch je drahocenný pro rudého muže, neboť všechno sdílí ten samý dech.
Zvíře, strom, člověk - ti všichni sdílí tentýž dech.
Zdá se, že bílý muž si nevšímá vzduchu, který dýchá;
jako muž, který už mnoho dní umírá, je i on otupělý proti zápachu.
Ale když vám prodáme svou zem, nesmíte zapomenout,
že vzduch je nám drahocenný, že vzduch se dělí o svého ducha
s veškerým životem, ve kterém je obsažen.
Vítr dal našim otcům první dech a přijme jejich poslední.
A vítr musí dát také našim dětem životní sílu.
A jestliže prodáme svou zem, musíte si ji cenit jako zvláštní a posvěcenou,
jako místo, kde i bílý muž cítí, že vítr sladce voní lučními květinami.
Vaši nabídku uvážíme, a jestliže se rozhodneme přijmout,
tak jen pod jednou podmínkou.
Bílý muž musí se zvířaty této země zacházet jako se svými bratry.
Jsem divoch a jinak tomu nerozumím.
Viděl jsem tisíc zetlelých buvolů zanechaných bílým mužem - zastřelených z kolemjedoucího vlaku.
Jsem divoch a nerozumím, jak má být ten čadící železný kůň důležitější než buvol,
kterého my zabijeme, jenom abychom zůstali naživu.
Co je člověk bez zvířat?
Kdyby všechna zvířata vymizela, zemřel by člověk na velkou samotu ducha.
Co se stále děje zvířatům, stane se brzy i lidem.
Všechno je vzájemně spojeno.
Co postihuje zemi, postihne i syny země.
Musíte své děti učit, že půda pod jejich nohama je popel našich dědů.
Aby kraj ctili, vypravujte jim, že země je naplněna dušemi našich předků.
Učte své děti to, co my učíme naše děti: země je naší matkou.
Co postihuje zemi, postihne i syny země.
Když lidé na zem plivají, plivají sami na sebe.
Neboť víme, že země nepatří lidem, ale že lidé patří zemi - to víme.
Všechno je vzájemně spojeno jako krev, která spojuje jednu rodinu.
Vše je spojeno.
Co postihuje zemi, postihne i syny země.
Člověk nestvořil pohyb života, on je v něm pouze vláknem.
Co uděláte tomu pohybu, uděláte sami sobě.
Ne, den a noc nemohou žít společně.
Naši mrtví žijí dál v sladkých vodách země, vracejí se znovu s tichým krokem jara
a jejich duše je ve větru, který čeří hladinu rybníka.
Nabídku bílého muže koupit naši zem uvážíme.
Ale můj lid se ptá, co vlastně chce bílý muž?
Jak je možno koupit oblohu či teplo země nebo rychlost antilopy?
Jak vám to můžeme prodat - a jak to můžete koupit?
Copak můžete se zemí dělat co chcete jenom proto,
že rudý muž podepíše kus papíru a dá ho bílému muži?
Když nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody,
jak to od nás můžete koupit?
Mohou vaše peníze vrátit buvolům život, až bude i ten poslední zabit?
Vaši nabídku uvážíme.
Víme, že když neprodáme, přijde nejspíš bílý muž se zbraněmi a naši zem si vezme.
Ale my jsme divoši.
Bílý muž, přechodně držící moc, si myslí, že už je snad Bohem, kterému patří země.
Jak může nějaký člověk vlastnit svou matku?
Vaši nabídku koupit naši zemi uvážíme,
den a noc nemohou žít společně -
uvážíme Vaši nabídku jít do rezervace.
Budeme žít stranou a v míru.
Není důležité, kde strávíme zbytek našich dní.
Naše děti viděly své otce ponížené a poražené.
Naši válečníci byli zahanbeni.
Po porážkách tráví své dny zahálčivě, otravují svá těla sladkými pokrmy a silnými nápoji.
Není důležité, kde strávíme zbytek svých dní.
Už jich mnoho není.
Ještě pár hodin, několik zim -
a žádné dítě velkých kmenů, které dříve žily v tomto kraji
nebo se teď v malých skupinkách toulají lesy,
už nezůstane, aby truchlilo u hrobů lidu, který byl kdysi tak silný
a plný naděje jako ten náš.
Ale proč se mám rmoutit nad záhubou svého lidu,
národy jsou z lidí, z ničeho jiného.
Lidé přicházejí a odcházejí jako vlny v moři.
Dokonce ani bílý muž, jehož Bůh s ním zachází a mluví jako přítel s přítelem,
nemůže uniknout společnému určení.
Snad jsme přece bratři.
Uvidíme.
Jedno víme - to, co bílý muž snad jednoho dne teprve objeví -
že náš Bůh je tentýž Bůh.
Možná si myslíte, že jím vládnete, tak jako usilujete o ovládnutí naší země,
ale to nemůžete. On je Bůh lidí - stejně tak rudých jako bílých.
Tento kraj je pro něj cenný a zranit zemi znamená opovrhovat jejím Stvořitelem.
I bílí pominou, možná dříve než všechny ostatní kmeny.
Pokračujte se zamořováním svého lože a jedné noci se udusíte ve svém vlastním odpadu.
Ale ve své záhubě budete zářit zažehnuti silou Boha, který vás přivedl do této země
a vám určil vládnout tomuto kraji a rudému muži.
Toto předurčení je nám hádankou.
Až budou všichni buvoli pobiti, divocí koně zkroceni,
až budou skryté kouty lesa ztěžklé pachem mnoha lidí
a pohled na plodné pahorky zohavený mluvícími dráty,
kde potom bude houština, kde bude orel,
a co to znamená, dát sbohem rychlému ponymu a lovu?
Konec života a začátek přežívání.
Bůh vám dal vládu nad zvířaty, lesy a rudým mužem
z nějakého zvláštního důvodu, ale tento důvod je nám hádankou.
Snad bychom tomu mohli porozumět, kdybychom věděli,
o čem bílý muž sní - jaké naděje líčí svým dětem za dlouhých zimních večerů
a jaká vidění vkládá do svých představ, že stále touží po zítřku.
Ale my jsme divoši - sny bílého muže jsou nám skryty.
A protože jsou nám skryty, půjdeme každý svou vlastní cestou.
Neboť si především vážíme práva každého člověka žít tak,
jak si to sám přeje - bez ohledu na to, jak se liší od svých bratrů.
Není toho moc, co nás spojuje.
Vaši nabídku uvážíme.
Jestliže přisvědčíme, pak jenom proto, abychom si zajistili rezervaci, kterou jste slíbili.
Tam snad můžeme strávit naše krátké dny po svém způsobu.
Až poslední rudý muž ustoupí z této země
a jeho paměť bude už jen stínem mraků nad prérií,
bude duch mých otců v těchto březích a v těchto lesích ještě stále živoucí.
Neboť oni milovali tuto zem, jako novorozeně miluje tlukot srdce své matky.
Když vám prodáme svůj kraj,
milujte jej, jako jsme jej my milovali,
starejte se, jako jsme se my starali,
uchovejte si vzpomínku na ten kraj,
na takový, jaký je, když si jej berete.
A veškerou svou silou, svým duchem,
svým srdcem jej zachovejte
pro vaše děti a milujte jej, jako Bůh miluje nás všechny.
Neboť jedno víme -
náš Bůh je tentýž Bůh.
Tato země je mu svatá.
Sám bílý muž nemůže ujít společnému určení.
Snad jsme přece bratři.
Uvidíme.

Kam dál

Cesta poutníka...