Srpen 2006

V ohni a plameni

30. srpna 2006 v 18:20 | Maidin |  Z bájí zrození
"... Snad ani nedýchal. Tiskl se ke stěně skalní prohlubně s takovou silou, až mu kamenité výběžky drásaly záda. Srdce se mu zmítalo v hrudi jako šílené, ve zběsilém rytmu naráželo do prsou a jeho vlastní tep ho úplně ohlušoval. Hlavu zvrácenou v nepřirozeném úhlu, hleděl nahoru a jeho kdysi havraní vlasy mu ve zcuchaných zaprášených pramíncích padaly na ramena. Čelisti měl sevřené jako v křeči a v ústech cítil chuť vlastní krve. Soustředěním mu slzely oči, šíje strnula v palčivé bolesti, kolena se podlamovala vyčerpáním, ale on přesto nepovolil. Čekal.
Už byl blízko, cítil ten sílící příšerný zápach hniloby a ještě něčeho mnohem horšího. Země se otřásala pod vahou jeho kroků.
Stiskl jílec meče s takovou silou, až se prsty zaťaly do masa a klouby úplně zbělely.Přikrčil se, svaly napjaté až k prasknutí. Čekal. Čas jako by se zastavil.
A pak najednou... Byl přímo nad ním a vrásčitá kůže jeho břicha se slizce leskla. Teď.TEĎ! Vykřikl až do ochraptění a vší silou, která mu ještě zbývala bodl. A čepel ostrá a žíznivá po krvi se ponořila do obrovitého těla až po jílec. V příštím okamžiku se vzduchem rozlehl strašlivý řev. Řev, při kterém praskala země a srdce ledovělo hrůzou..."
Draci. Jen pět písmen a kolik záhad čpících sírou se za nimi skrývá.... Známe je každý a všichni teď možná s jistou dávkou nostalgie vzpomínáme na to, jak jsme úplně poprvé napjatě poslouchali příběh spanilé panny, úpící v dračích spárech, a statečného hrdiny ženoucího se hlava nehlava spasit její život. Náš hrdina se zpravidla vřítí do jeskyně a po urputném boji, ve kterém by obyčejný člověk jako my dávno padl mrtvý k zemi vyčerpáním, nakonec zvítězí. Ale kdo říká, že to tak musí být vždy, že? Ostatně je známo, že ženy jsou daleko chytřejší než muži a dokáží využít i jiné zbraně než meč:-)
Ať tak či tak, vždy to dobře dopadne a my si jdeme spokojeně lehnout, protože jsme v bezpečí. Vždyť to byla jen pohádka a tam v té černočerné noci za naším oknem nic nečíhá. Žádní draci nejsou. Nikdy nebyli. Opravdu? Ale co když... Slyšeli jste to? Ten zvuk? Jako když dlouhý spár tiše, tichonce přejede po skle, nezdá se vám? Ne, neodvažujte se otevřít okno! A radši... radši se nezkoušejte ani ptát, co to je. Nezkoušejte to. Protože byste taky mohli dostat odpověď!
Ale, že jste to vy, tak já vám teď pošeptám tajemství, ano? Pojďte blíž... ještě... ještě trošičku... tak je to dobré, to stačí. A teď mě poslouchejte obzvlášť dobře, protože se to neodvažuju zamumlat víc než jednou. Víte, ona totiž je možnost, že se i my neomylní vládci tvorstva pleteme... a někde tam v té neprostupné tmě, tak temné jako samotné hlubiny země, tam za tou tenoučkou vrstvičkou skla našeho okna se právě teď pohnulo něco obrovského...
Zatáhněte tedy závěs, zapalte svíčku a chcete-li pojďte poodhalit závoj tajemství, o kterých je někdy lepší nemluvit. Ano, máte pravdu. Draci se víc než kdekoli jinde vyskytují v pohádkách a mytologii. Ale byly to pohádky a mytologické příběhy, kdo zrodil draky nebo naopak? Ty dětské povídačky mají totiž svůj původ v mnohem starších příbězích pokradmu šeptaných v kouři nad ohněm. A kdo z vás může s jitotou říct, že ta slova předávaná z generace na genaraci v sobě nenesou aspoň drobounký střípeček pravdy? Staletími zasuté, napůl zapomenuté vzpomínky na něco, co se kdysi dávno pradávno opravdu stalo? Na něco, co kdysi bylo opravdu spatřeno?
Draci jsou našimi průvodci snad už od počátku věků. Některé civilizace v nic dokonce viděly své předky. Uctívali je Keltové, Slované, Vikingové, ale i Řekové, Indové, Babyloňané, Sumerové, Japonci a Číňané.... Docela dlouhý seznam, nemyslíte? Ale vy vůbec nemusíte dumat nad tím, proč sakra věřit nějakému Japončíkovi.....slunce častokrát zakryl mohutný stín i u nás. "....při západu slunce bylo viděti jakousi obludu, draku podobnou, jak letí přes celé Čechy..." Tak praví jeden z nejstarších českých kronikářů Kanovník Vyšehradský v záznamu z roku1130. A co víc v roce 1138 přibyl další velmi podobný záznam, popisující spatření draka.
Myslím, že není od věci zmínit pověst jisté propasti, kterou podle starých vyprávění obýval drak. Že nevíte o kterou jde? Tak já vám to povím a můžu vám garantovat, že ji určitě znáte. Je to totiž Macocha.
Můžeme říct, že až do 18. století lidé, od spodiny až po šlechtu, věřili na draky. Důkazem budiž třeba Cosmographia od Sebastiana Munstera, kde najdeme podrobné popisy draků, stejně jako v dílech Konrada Gesnera a Ulyssesse Androvandiho. Tohle nebyli žádní pokoutní šejdíři, ale nesmírně uznávaní učenci své doby. Ještě v době renesence a baroka lidé o dracích nepochybovali, ale pak se něco stalo. Jistý Carl von Linné vytvořil svou Soustavu přírody a dračí řev náhle utichl.
Snad to bylo tím, že přicházel věk rozumu a staré "báchorky" pozbyly svého významu.
Ale ják vysvětlíte, že draky se hemžily kultury od nejzápadnějších vyběžků Evropy až po Čínu a Japonsko? Samozřejmě, že jednotlivé národy a kultury se navzájem prolínaly a mísily, ale nezapomněli jsme na něco? Vždyť některé z těchto zemí byly pro okolní svět naprosto uzavřené a nepřístupné. Vezměme si jen Čínu nebo Japonsko. Jak se tam mohly dostat zvěsti o dracích? Po větru? A co třeba střední Amerika! Tam se první Španělé dostali až roku 1535 a to byla říše Inků na vrcholu. A zkuste hádat, jakou podobu má jejich bůh větru někdy nazývaný Okřídlený Had? Ano. Je to on. Drak. Věru zvláštní, velmi zvláštní.
No, dobrá... vím, že tohle všechno nejsou ve své podstatě žádné důkazy. Ano, nenajdete žádné opravdu přesvědčivé a hodnověrné důkazy o existenci draků, i kdyby jste se na hlavu postavili. Ale...(víte, vždycky je tu nějaké to "ale").... ale tam, kde nejsou důkazy o existenci, nejsou důkazy ani o neexistenci! No, dobrá, dobrá...odložte laskavě to shnilé rajče a nedívejte se na mě tak...Už mlčím. Chápu, že nikoho nepřesvědčím. Vždyť kdo by se dnes bál draků! Draci přece neexistují!
VĚDÍ TO ALE TI DRACI?

Zpěv draka

11. srpna 2006 v 10:39 | Maidin |  Z bájí zrození
Stůj!...... Hej, ty tam!
Kdo jsi?... Ach, člověk.....
Člověk?
Tvé kroky víří prach a já se usmívám
A věř mi, je dobře, že ten úsměv nevidíš
Tak pojď, odvážlivče........ Jen dál
Vítej v mém království
Ostražitě se rozhlížíš
Líbí se ti tu, člověče?
Ne, viď?
Já vím
V těch stínech okolo
Je něco, čeho by ses měl bát
V těch stínech okolo
Jsem JÁ
Snad se nezdráháš, hrdino
Tichý šelest v hlubinách
A oblaka kouře
Tam na pokraji světla a temnoty čekám
Má mysl je ostrá a pronikavá
Žár nořící se do duše
Dokážu v tobě číst... Dokážu vidět...
Ne, nenamáhej se lhát
Už dávno vím
Vím, proč jsi tady
Přišels zabít. Skolit zrůdu.
Ach!
Mám být překvapen?
Odpusť, cizinče
Ale nejsi první.......... A ani poslední
Voláš mě
Vyzýváš
Ať se ti zjevím
Slibuješ utrpení a krev
Ó, ano, bojovníku
Máš pravdu
Dnes poteče krev
Ale nebude to ta moje
Jak dlouho jsi hledal, synu člověka
Jak dlouho ujížděl krajinou
Pro slávu a čest?
Tady však nenajdeš ani jedno
Okamžik se tříští v bouři plamenů
Sám čas hoří
A před tebou tu teď
Stojím JÁ
V pohledu máš děs
Už víš
Jak vypadá strach?
Slyším tvé srdce
Slyším v něm tvou odpověď
Ale já tě varoval, človíčku
Měl sis dát pozor na svá přání
Mohou se totiž splnit
No tak...
Pohlédni mi do očí
Co tam vidíš?
Pošetilče!
Cos čekal?
Já nejsem hloupý
Ne
JÁ NE
Ne, mlč
Netušíš
Já byl dřív
Dřív než ty a ten tvůj svět
Hlupáku, cos myslel?
Že jsem jen dávná pohádka? Zapomenutá záhada?
Ale drahý...........
Některé záhady ožívají
A dovedou i zabíjet
Tak padni na kolena, poutníče
Před tím, kdo vládne mocí prastarých
Pokloň se
Přede MNOU
Který viděl počátky věků
Popros
A možná se slituji
Možná ti dopřeji rychlý konec
Nevzdáváš se a tvé ostří trhá vzduch
Překvapuješ mě
Bojuješ jako divoká šelma
A za tu odvahu.... Máš můj obdiv
Ale mě nemůžeš porazit
Mé spáry tnou... Rychleji než mžiknutí oka
To bolí, viď?
Skoro bych tě litoval, statečný...... Skoro
Když praská štít......
Když láme se čepel meče.......
Je v tom cosi poetického.
Nemyslíš, rytíři?
Proč křičíš?
Ještě nemáš důvod
Ještě ne
Ale už brzy.........brzy ti ho možná dám
Ó, ne
Ty nebudeš žít v baladách
A žádný bard nikdy
Nezazpívá tvůj příběh
Až ovane tě můj dech
Až obklopí tě můj plamen
Zemřeš
Možná odvážnější než druzí..... A přece zapomenut
Teď slyš má slova
Ty
Jež budeš navěky mým hostem
Teď slyš můj zpěv
A věz, ta píseň je pro tebe
Pro tebe a všechny ty před tebou
Zvrátím hlavu a křičím
A v tom řevu se chvěje i tma
JÁ Z OHNĚ ZROZENÝ
OHNĚM JSEM
A OHNĚM BUDU PO VŠECHNY ČASY
JÁ............................................... JÁ, DRAK
Cesta poutníka...