WICCA - svatba čarodějů

29. května 2007 v 18:46 | čerpáno z panna.cz |  Magie a okultismus

SVATBA ČARODĚJŮ - handfasting

Čarodějové mají vlastní svatební obřad, kterému říkají spo­jení rukou (handfasting). Slovníky toto slovo definují jako "zasnoubení, podmíněné manželství, soukromé manželství". Spojení rukou u čarodějů zahrnuje všechny ryto typy. Přede­vším samozřejmě nejde o "legální" manželství, které by bylo uznáváno státem. Čarodějové, kteří chtějí získat legální sta­tut pro své manželství, absolvují navíc civilní svatbu, a někdy dokonce i církevní, pokud to jejich svědomí a po­stoje dovolí. Pod širokým zastřešením anglikánské církve je například pár pastorů, kteří ochotně oddají páry, o nichž vě­dí, že jsou čarodějové. Koneckonců hrstka duchovních, sice malá, ale opravdová, patří také mezi zasvěcené čaroděje (ale nemám v úmyslu je tu jmenovat) a ještě větší počet duchov­ních se zájmem sympatizuje s okultismem jako takovým.

Jako tolik věcí spojených s wiccou i spojení rukou zname­ná, že se dotyční čarodějové rozhodli brát je vážné. Jedním extrémem může být záměr obřadně oznámit přátelům Ce­chu, že žijí spolu a že si přejí být považováni za dvojici, po­kud a dokud se nerozhodnou jinak. Na druhém konci škály může stát rozhodnutí ještě trvalejší než ono "dokud nás smrt nerozdělí", protože souvisí s pojetím "druha duše", kdy vztah je chápán jako vztah trvající několik inkarnací jdoucích po sobě.

Pojetí duše, která je druhem nebo družkou jiné duše, je v okultismu velmi staré. Zrcadlí se to i v legendě o Bohyni: "Abys naplnil lásku, musíš se znovu vrátit ve stejnou chvíli a na totéž místo jako tvoji milovaní, musíš se s nimi setkat a poznat je a pamatovat si je a znovu je mi­lovat." Toto "znovu" znamená pro mnoho lidí mnoho věcí. Někteří lidé dospějí k závěru, buď intuitivné nebo pomocí náročného procesu známého jako "konzultace s akášickými záznamy", že se již spolu setkali v minulém životě nebo že jejich současný vztah má něco společného s nenaplněnou karmou, s břemenem duchovních dluhů a úvěrů, které se přenášejí z inkarnace do inkarnace, dokud se tako­vá pohledávka nakonec nesplatí. Jiní, kteří také spoléhají na svůj okultní vhled, zase třeba usoudí, že je jim od této chví­le předurčen vztah, jenž potrvá mnoho životů. A jiní se zas osudu neklanějí a prostě se rozhodnou, že si přejí, aby to tak bylo. Pro takové lidi je podobné prohlášení (zejména je-li ri­tuálně potvrzeno a dovršeno velikým rituálem ve "skuteč­né" formě) závazkem věrnosti, který slouží jako vzorec i pro jejich budoucí životy. Proto je tento rituál patrně nejzávaž­nějším magickým skutkem, který kdy učiní.
Wiccanské spojení rukou akceptuje všechny tyto postoje, od dočasného spojení přes rozhodnutí pro trvalý partnerský vztah na celý život až k závazku vůči druhovi nebo družce vlastní duše. Wiccanský zákon k tomu říká jen to, že spoje­ní rukou je platné v první instanci na rok a den. Když uply­ne tato doba, dvojice může vyhledat velekněze a velekněžku, kteří je spojili, a oznámit jim, že si přejí se rozejít. Pokud to neudělají, znamená to, že jejich spojem trvá. Spo­jení rukou k sobě dvojici nepoutá navždycky (dokonce ani na jeden život ne), bez ohledu na jejich budoucí pocity. Nic­méně rozhodne-li se dvojice, že jejich duše jsou v partnerském vztahu, a je-li toto rozhodnutí rituálně prohlášeno a ri­tuálem potvrzeno, pak je také zavazuje trvale. Takové spoje­ní je však vlastním dobrovolným skutkem dotyčné dvojice, kterým záměrně uvádí do pohybu psychické síly, o nichž ví, že je nebude moci zvrátit zpátky. Nejedná se tedy o něco, co by ukládal velekněz nebo velekněžka nebo nějaká pravidla Cechu.

Spojení rukou je tedy oslavou, při níž dvojice získává to, co se do tohoto spojení ní rozhodla vložit, posílené o přítom­nost a dobrou vůli přátel.

Je to veselá oslava tak jako všechny svatby a květin je při ní vždycky víc než dost. Celý kruh na zemi je utvořen kvě­tinami. Dvojice obvykle přinese náruče květin, které si sama vybere, a k nim se pak přidávají kytice jednotlivých členů sboru. Další květiny zdobí oltář. Podle tradice lze používat i ovoce. Na oltáři se z květů zhotoví koruna. Když je kruh nakreslen a velekněz s velekněžkou zau­jmou svá místa, je dvojice přivedena dovnitř. Obvykle bývá skvostně oblečena, záleží na tom, jaké má sbor možnosti, i když jde jenom o svrchní oděv na nahém těle, který bude později odložen. Dvojici obvykle přivádí jiný pár, který je jí obzvlášť blízký. Přivede ji k oltáři a potom se připojí k ostat­ním členům sboru stojícím v magickém kruhu. Muž i žena pokleknou (žena vlevo) a velekněz vzývá Bo­hyni. Vzývání začíná podobně jako Vzývání Luny a kněz pokračuje a žádá Bohyni: "ochraňuj tohoto syna a dceru člověka a odvrať od nich zlo a ve zmatek uveď každého, kdo by se rouhal proti pravému světlu tvé moud­rosti".

Dvojice se pak postaví. Sejmou jim roucho, aby je pomaza­li. Velekněžka se dotýká muže a velekněz ženy olejem, vínem a rty podle toho, jakého stupně dosáhli: čaroděje prvního stupně obráceným trojúhelníkem, čaroděje druhého stupně pomažou obráceným pentagramem a čaroděje třetího stupně pentagramem vzpřímeným.

Dvojice si znovu klekne a velekněžka je osloví: "Vězte, že v knize osudu stojí psáno, že se máte spojit a nikdy již roz­dělit. Nadarmo káže mnich a kněz proti hvězdám, bude, co bude. Proto doufejte a radujte se, ó, děti času. A spojujíc ny­ní vaše ruce, sezdávám vaše duše."
(Jsou to tradiční slova, v nichž je zřetelná ozvěna dávných konfliktů. A záleží jen na dvojici, aby je pochopila tak, jak je pochopit chce.)

Velekněžka sejme z oltáře korunu z květů, posvětí ji zemí (pentaklem), vodou, vzduchem (kadidlem) a ohněm (svící) a přejíždí jí nad hlavou nejdříve muži a potom ženě. Velekněz drží levou ruku nad dvojicí a zvedá pravou: "Vy, vládcové strážních věží, ó, mocný Bože, ó, jemná Bohyně, buďte svědky zasnoubení těchto dvou mladých srdcí..." Vy­zve magický kruh i oltář, aby zasnoubení dosvědčily, a stej­ně tak slunce i vzduch. "I když jsou formou odděleni, nechť duše drží spolu, v zármutku i v radosti, a když konečně že­nich s nevěstou jedno jsou, ó, hvězdy, kéž již trápení, kterým jste jim povinovány, vyčerpalo své jho, nechť nesouží je žád­né nebezpečí a neruší žádná zlovůle a nad manželským lo­žem nechť jim v míru záříte, ó, hvězdy..."
Ženich s nevěstou si nyní přísahají, že se vezmou "při zá­padu slunce a při východu hvězd", čímž slova svatebního obřadu skončí. Zbývá ještě jeden tradiční obřad. Na zem vedle nich položí násadu smetáku, kterou oba přeskočí. Velekněžka ji po­tom zvedne a rituálně za nimi zamete všechny zlé vlivy a vymete je ven z magického kruhu. Velekněz nakreslí před novomanžely pentagram. Víno a koláče jsou požehnány běžným způsobem a podá­vají se všem kolem. Někdy ještě následuje veliký rituál, ale není to nutné, zá­leží na rozhodnutí snoubenců. A pokud následuje, opět zá­leží jen na nich, zda jej budou považovat za rituál, jenž ve vší vážnosti dovrší spojení jejich rukou, nebo zda se sobě navzájem oddávají ještě závazněji jako duše spřízněné i pro další životy. Nikdo se jich na to nebude vyptávat, pokud se sami nerozhodnou to říct. Když je po všem a členové sboru se po rituálu zas vrátí do místnosti (pokud byl slaven veliký rituál), svatba přechází do běžného slavení, tak jako každý jiný večírek.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sara sara | E-mail | 22. května 2008 v 19:32 | Reagovat

ahoj je to super krásnej blog. . . . . ..

2 Nikitka Nikitka | E-mail | 8. června 2008 v 10:44 | Reagovat

Není ten začínající text z Farrara?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Cesta poutníka...