Y Gwir yn erbyn byd

Z krvavého deníčku (část 1)

17. května 2007 v 17:05 | Maidin |  Zrníčka povídek
Pondělí
05.00.-zvony. Zvony. Zvony. Zvony, každý ráno už dva roky. Z toho by se jeden vzteknul. Se na to vykašlu.
05.10.-možná si myslíte, že mi musí pěkně hrabat, když mě rozčílí obyčejný ranní vyzvánění. Ale mě ty pitomý zvony vážně strašně lezou na nervy. Zvlášť ty kostelní.
06.00.-moje nálada je hluboko pod bodem mrazu, když opouštím svůj byteček. No, nevím, jestli byste nazvali starou neomítnutou cimru, zděnou obrovskými kamennými kvádry, v polorozpadlé strážní věži, bytečkem, ale já si nestěžuju. "Moje" věž, no spíš věžička, je součást hradebních zdí, táhnoucích se kolem městského parku. Poslední zbyteček minulosti uprostřed moderní civilizace, jak by řekl filosof. Já jen vím, že ta zeď je tu už pěkně dlouho, možná od středověku, ale teď už je to v podstatě jen zvláštní plot parku.
06.02.-po staré cestě zamířím skrz park k zašlýmu památníku zapomenutých hrdinů a automaticky se vyhýbám rozbředlým kalužím bahna. Slunko svítí jako šílený. Nabroušeně si nasadím brýle. Nemám ho rád. Nemám ho vůbec rád. Nespálí mi sice kůži, ani mě nepromění v prach, jak se to o nás vypráví, ale to neznamená, že ho musím milovat,ne?
06.08-konečně vyběhnu pár rozbitých schodů a vejdu do samotnýho panteonu dávné slávy. Kdoví jak dlouho už sem nikdo nezašel, ale na zvláštní atmosféře to týhle budově ze zaprášeného mramoru nijak neubírá.
06.09.-je tu chladno a šero. Docela fajn změna po té ukázce dokonalého slunečného dne venku. Josífek je jako vždycky v rohu místnosti a přes hromadu dek, novin a dalšího harampádí ho málem ani nevidím. "Nazdárek, Chrisi,"zakření se na mě. Oplatím mu úsměv a pomůžu mu vstát. Já osobně mu říkám Střihorukej Edward , ale ne proto, že by vypadal jako Johny Depp. To jen jeho prsty jsou tak zničený křivicí.
06.11.-Jako každou středu spolu vyrážíme do víru města. Josífek žebrat a já taky pracovat. Jenže ručně. Zajímavý co všechno lidi nenosí v kapsách.
06.12.-co se tak tváříte? Práce jako práce. Něčím se živit musím,ne?
15.30.-konec směny. Dneska se to tu nějak moc hemží poldama. Ještě by mě chytili a já nemám dneska náladu strávit s nima dvě hodiny na stanici při sepisování hlášení a pak ještě hodinu v lochu, než by se mi podařilo zdrhnout.
15.35.-zavelím taktický ústup a mířím domů i s mojím dnešním výdělkem.
15.46.-se na to vykašlu. Jen co zahnu za roh, už si to proti mně jeden z nich štráduje. Ke všemu jsem moc blízko, takže se nemůžu nenápadně zdejchnout. To je, ale pěkně blbej vtip, co když mě zastaví?
15.46.-jasně, že mě zastaví. To se může stát jen mně!
15.47.-už na první pohled je to takovej ten velkej borec, co zrovna vyšel z akademie a balí holky na tu svoji pistolku. A ještě ke všemu blonďák. Chápete? Blonďák! Nesnáším blonďáky!
15.50.-prej jak se jmenuju. Asi Bela Lugosi, ty jeden hnusnej andělskej ksichte. Při temné noci, já mám dneska pech.
15.55.-no,možná to nebude tak horké. Ten polda nehledá mě, ale jinou holku. Nějaká Lorelai. Jestli jsem ji prý neviděl. Neviděl. A i kdyby,tak to určitě budu říkat zrovna tobě.
16.05.-začíná se šeřit, ulička zeje prázdnotou a já se tu vybavuju se strážníkem městské policie.
16.10.-začínám mít vztek. Jsou ti poldové tak tupí nebo to jen hrajou?
16.12.-co je moc, to je moc. Nemám čas ani náladu tu postávat a dělat mu ústřednu.
16.13.-asi z něj dostanu opar. Ještě chvíli a začnu být opravdu zlý.
16.14.-varuju tě! Odejdi dřív než bude pozdě. Zmiz dokud je čas!
16.15.-on snad nedá pokoj.
16.16.-a nedá a nedá a nedá
16.21.-nedal. Tak jsem mu pomohl.
16.22.-nesnáším blonďáky!
Středa
19.00.-dneska večer ke mně do mojí strážnice přišla nějaká holka. Kdoví, jak ji napadlo jít zrovna sem, ale byla krásná. Kdybych byl básník, napíšu o ní baladu, ale protože nejsem, řeknu jen, že byla fakticky nádherná. Dlouhý zrzavý vlasy se jí vlnily málem až pod zadek a ve světle svíček se měkce leskly. Tělo jako nymfa a úžasný velký zvláštně šedý oči. Fakt krásná. Až moc na život v tomhle zapadákově.
19.05.-mám takový tušení, když se na ni tak dívám. Že by to...?
19.10.-nespletl jsem se. Je to ta, kvůli který mě zastavil ten blonďatej polda před dvěma dny. Lorelai. Akorát, že ji nikdo neunes, ale zdrhla sama. Tatínek byl asi moc vlezlý a plet se jí do života. Jak vidím, tak ji pořád ještě nenašli. A ani nenajdou. Pokud ona sama nebude chtít. Lorelai. Už jsem říkal, že je fakt moc krásná?
19.40.-krásná a milá, jak jsem zjistil. Nejmíň dvacet let jsem si s někým takhle dobře nepokecal.
Furt mi sice neřekla, proč pláchla z rodinného hnízda, ale svět proto bořit nebudu.
19.50.-asi se jí u mě líbí, protože se nějak nemá k odchodu.
19.51.-teda ne, že by mi to vadilo.
21.30.-začíná se ochlazovat. Zima už je sice pryč, ale jaro ještě ani pořádně nezačalo. A těch pár svíček, co tu mám, taky moc tepla nenadělá. Zvednu se a podám jí svoji deku. Stejně nevím, proč ji tu mám, nikdy jsem ji nepotřeboval. Je to spíš jen taková rekvizita správného bezdomovce.
21.31.-usměje se a tiše mi poděkuje. No, nemá zač. Bude jí to muset stačit, o moc víc tu toho nemám. A já sám bych ji asi moc nezahřál, že? Ha, ha.
21.32.-ha, ha, ha
21.33.-ha,ha
21.34.-nevěděl jsem, že jsem tak vtipnej.
21.35.-a morbidní.
21.36.-tomu se říká šibeniční humor, ne? Nebo spíš pohřební?
22.40.-je fakt dost kosa. Odněkud jsem vyštrachal další deku, protože Lorelai se třese jak kytka ve větru. Spad mi přitom sice na nohu kus zdi, ale skoro jsem to necítil a navíc co bych pro ni neudělal, že? Pro pohled těch očí by se i satan začal modlit.
24.00.-mám takovej nezdravej pocit, že jsem udělal dobrej skutek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje galerie?

Nádherné 36.4% (4)
Dobré 27.3% (3)
Jde to 0% (0)
Nic moc 18.2% (2)
Strašné 0% (0)
Uuuhhrgh...hrhhhrrrrrrrrrr....žblebt... 18.2% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Cesta poutníka...