Y Gwir yn erbyn byd

Z krvavého deníčku (část 2)

17. května 2007 v 17:07 | Maidin |  Zrníčka povídek
Čtvrtek
05.00.-zase ty zvony. Asi už se z nich normálně zcvoknu. To se snad nemůžu ani normálně vyspat, nebo co? Pravda já se vyspat nepotřebuju. Nemusím totiž spát vůbec. Ale znáte to. Síla zvyku.
05.15.-Konečně ticho! Pokaždý mi to zatracený vyzvánění přijde delší a hlasitější. Možná by nebylo od věci zajít za tím zvoníkem, nebo kdo to tam řídí, a trochu si s ním promluvit, co se rušení ranního klidu počestných občanů týče. Ale zrovna teď se mi nechce. Ani neotvírám oči a dávám si ještě relax. Jen se mi zdá, že je tu nějaké zvláštní neobvyklé teplo.
05.16.-dost hodně teplo. Vlastně naprosto příšerné vedro. Rovníková Afrika hadr. Až bych se málem potil. Kdybych mohl,samozřejmě.
05.17.-už vím proč to horko. Lorelai. Lorelai, ta mrška, neleží na svojí straně matrace, ale na mně. Chudinka, to si nevybrala zrovna nejlepší místo pro zahřátí. I tak spí jak kotě. Její spaní bych chtěl teda mít. Tu by nevzbudila ani třetí světová.
05.19.-je tak blízko. Stačilo by jen málo, maličko.
05.21.-nevím, asi má na mně špatný vliv nebo co,ale nějak nemůžu.
05.22.-ne, sakra! Co to zas kecám! Můžu. Mohl bych. Ale nechci. Nechci jí ublížit.
05.23.-vyskočím z matrace tak rychle, jako bych měl v zádech celou inkvizici. Dopotácím se k malému okénku a zděšeně ji pozoruju, drtíc mezi prsty kamenný parapet. Lorelai, cos mi to udělala?! Kámen se v mých rukou pomalu mění v prach.
05.35.-pořád spí, vlasy jí zakrývají jako závoj, a jí vidím, co by mohlo být, kdybych nebyl, tím kým jsem. Co by mohlo být, ale nebude.
05.36.-deka se jí vyhrne a já zvrátím hlavu.
05.41.-proč jsi sem přišla? Tvé kroky sem musel vést sám kníže pekel.
05.46.-jsi tak krásná... tak nevinná.. Až mě to děsí. Děsí mě to, co se děje se mnou. Lorelai!
05.50.-mám jen dvě možnosti. Buď to tady a teď skončím a udělám, co mi říkají instinkty anebo...
05.51.-beru svůj overal a pomalu jdu ke dveřím. Uprostřed cesty se ale najednou zarazím. ...Tak čistá...
05.52.-vracím se k ní.
05.53.-tak nevinná... tak bezbranná
05.54.-skláním se k ní. Voní po snech. Lidských snech. Cítím její teplo a dech. Slyším život v jejím srdci, v jejích žilách.
05.55.-byla by to jen chvilička, setina okamžiku.
05.59.-skloním se ještě níž a …
06.00.-a vezmu do dlaně pramen jejích vlasů. Jsou jemné, hladké jako hedvábí, a voní po vanilce.
06.01.-malinko se zavrtí a vzdychne: "Chrisi.." Bodne mě u srdce. Poprvé po sto letech cítím, že ho mám. Otevře ty svoje oči a zašeptá: "Chrisi, kdy přijdeš?" Kdy se mě naposled na tohle někdo zeptal? Kdy se na mě takhle podíval? Hořce se usměju. "Brzy..," zvednu se k obchodu.
06.03.-tiše za sebou zavírám prkenné dveře a vím,že sem už se nikdy nevrátím.
06.04.-sbíhám schody po dvou a vycházím ven do zeleného parku.
06.05.-Sbohem, Lorelai. Vrať se domů. Tohle není svět pro takový naivní bezbranný panenky. Ta tvoje krása by tě totiž jednou mohla zabít.
12.00.-sem vzteklej a nevím proč. Nesnáším tu zadělanou Olomouc.
12.10.-nesnáším celou Českou republiku.
12.11.-asi emigruju.
12.12.-docela mě láká Egypt. Pyramidy, sfinga a tak.
12.13.-Paříž taky vůbec není špatná.
12.14.-Egypt? Paříž? Egypt? Paříž? Egypt? Paříž? Egypt? Paříž? Egypt? Paříž? Egypt? Paříž?
12.15.-Egypt? Paříž? Egypt? Paříž? Egypt? ...Nebo Londýn? .....
12.16.-ani Londýn, ani Egypt, ani Paříž! Kašlu na všechno a na všechny.
12.17.-nesnáším celý svět.
12.18.-běžte všichni k čertu.
12.30.-nikdy bych neřekl, že to může tak moc bolet. Nikdy bych neřekl, že takhle skončím. Já! Zrovna já!
13.00.-nemůžu se toho obrazu zbavit. Nemůžu se zbavit těch velkejch šedejch očí v mojí mysli. Bloumám městem a připadám si jako mrtvola. No, k té mrtvole to nemám zas až tak daleko. I když na to možná nevypadám, usoudím, když ve výloze sklenářství mrknu do zrcadla. Vysoká, štíhlá postava s pevnými skoro šelmími svaly. Výrazné lícní kosti, husté hnědé vlasy v pramíncích padající do tváře. A temné oči. Možná až moc temné.
13.10.-mimochodem to, že nás není vidět v zrcadlech, je pěkná hovadina. Co si vy lidi všechno nevymyslíte. Česnek? Ha, ha, ha. Kříž a svěcená voda? Ale nebuďte naivní.
14.30.-je odpoledne a lidi letěj z práce. Já jdu ulicí a můj černej plášť se za mnou vzdouvavě vlní. Nikdo si mě nevšímá. Vy, lidi, si vůbec nikdy ničeho nevšímáte.... dokud se vám někdo nezakousne do krku. Ale dneska máte štěstí... Já totiž nemám hlad ani chuť.
15.00.-usoudím, že je nejvyšší čas roztáhnout křídla a dát Olomouci sbohem. Svět sice pořád nesnáším, ale tady už rozhodně zůstat nemůžu. Je vcelku jedno jestli skončím v New Yorku nebo Kyjevě. Lidi jsou všude.
15.05.-čím dřív odsud zmizím tím líp. Ale nejdřív ještě skočím za Josífkem. Děda mi občas pomohl a zaslouží si, abych se rozloučil, jak se patří.
15.15.-nakonec to vezmu starou cestou. Mihnu se kolem orloje, opravenou uličkou projdu kolem jezuitských kolejí a u antikvy zahnu do parku.
15.16.-vzpomínky se na mě hrnou jako lavina. Začínám mít nějakou nostalgickou náladu, když si uvědomím, že je to naposled, co tudy jdu. Asi už měknu.
15.17.-dojdu sotva na začátek širokého schodiště vedoucího do parku a ztuhnu.
15.18.-čekal bych skoro všechno, ale ne tohle. Tam dole jsou nějací chlápci v černých oblecích a mezi nimi vzpouzející se dívka. Nevidím jí do tváře skrz záplavu rudých vlasů.
15.19.-Lorelai!
15.20.-zorničky se mi zúží. Už vím, proč utekla. Kdepak žádný nemilovaný ženich ani nechtěný internát. Mafie. A pak proč je tatíček ta vážený a bohatý, že?
15.21.-Bože, Lorelai, mám sto chutí zakroutit, ti tím tvým štíhlým krčkem.
15.22.-ale neudělám to. Jasně, že to neudělám. Místo toho tiše vyskočím na kamennou zídku hradeb a počkám, až ti týpci přijdou blízko.
15.24.-pořád jsou daleko. Je jich šest. No, to je teda pěknej vtip. Šest proti jednomu. Můžete mi někdo říct, proč jsem sem ksakru lezl.
15.25.-ke všemu mají Magnumy a nejnovější modely! Tyhle věcičky dokážou provrtat i třicetipalcovou ocel jako nic. No, potěš. To teda bude.
15.27.-najednou si vzpomínám, odkud to jméno Lorelai znám. Tahle sice nemá zlatý vlasy ani diamantovej hřebínek a v okolí nejsou žádný lodě, ale i bez toho vidím, že jsem v průseru. A pořádným. Moje jediný štěstí je, že nemůžu zemřít. Ne, nejsem žádnej Highlander. Nemůžu zemřít čistě proto, že už dávno mrtvej jsem. A dlouho... pěkně dlouho.
15.30.-konečně. Jsou dost blízko a tím pádem jsem dost blízko i já.
15.31.-kulky vyletí do vzduchu jako zběsilé. Mají dobrý výcvik,to musím uznat, ale na mě si jen tak nepřijdou. Srazím prvního z nich a vezmu si jeho Magnum. Protože má zlomený krk, ani se moc nebrání.
15.32.-jedna z kulek mi prosviští těsně nad uchem, druhá je už o dost odvážnější a zavrtá se někam do levé paže. Jsou vážně dobří. Ale já jsem lepší. Pohybují se pro mě směšně pomalu.
15.33.-vážně zajímavé jak nahlas dokážou křupat lámané kosti.
15.37.-už jsou jen čtyři. A Lorelai. Rve se jako divoká kočka. No páni, ta má ale ránu.
15.38.-zvednu ruce a Magnum v mých dlaních se rozeřve.
15.40.-zase o dva míň. Tohle Magnum, to je mi ale věcička. To co z těch dvou zbylo, bych si teda k svačině nedal. Zůstali už jen dva. Chudáci. Musí to pro ně být docela šok, když najednou zmizím a vzápětí se objevím někde docela jinde. Jasně, že nemizím, tak jak si oni myslí, že mizím. Prostě se jen hýbu trošku rychleji, než oni dokážou sledovat.
15.43.-dva už snad zvládnu. Teď už by to mělo být v pohodě.
15.44.-mělo by být, ale není. Seskočím zbývající tři metry schodů a zády se opřu o zeď. Ti dva pustí Lorelai a oba se na mě vrhnou. Z jejich Magnumů odletují jiskřečky. No problem. Těch pár kulek mě nepoloží. Navíc z olova. Ale Lorelai má asi jiný názor. Hlasitě vykřikne a vrhne se přede mě. Opravdu mě těší její zájem, ale tohle není nejlepší chvilka. Ona je totiž člověk a to co mně jen pošimrá trávení, ji může zabít.
15.49.-cítím tlumené nárazy, jak kulky naráží do jejího těla. Zvrátí hlavu a její vlasy mi úplně zakryjí výhled. Strhnu ji stranou, ale vím, že už je pozdě.
15.50.-tiše vydechne a sesune se k zemi. To co vidím v jejích očích, se mi vryje hluboko do paměti.
15.51.-neřeknu nic, jen se otočím na ty dva, co jim právě došly zásobníky a usměju se. To co vidí, se jim asi moc nelíbí, protože vezmou nohy na ramena. Ale mně nemůžou utéct. Jsem vzteklej, rozzuřenej a najednou mám hlad.
16.00.-vracím se, jak nejrychleji to jde, i když tuším, že v podstatě nemusím spěchat. Umírá. To poznám ještě dřív, než ji vezmu do náruče a utíkám pryč s houkáním policejních klaksonů za zády.
16.25.-jsme v nějaké opuštěné zchátralé budově. Vůbec to tu neznám, nikdy jsem tu nebyl, ale myslím, že tady nás rozhodně hledat nebudou. Lorelai je bílá jak stěna a oči má rozšířené bolestí. Obhlížím její rány, ale je to zlé. K čertu. Moc zlé. Nezachráním ji.
16.30.-leda že.. ne. To ne!
16.32.-"Chrisi," zašeptá a z úst jí pomalu stéká karmínově rudý pramínek krve. Když se k ní nakloním mám u rtů taky krev. Jenže není moje.
16.33.-vezme do dlaní moji tvář a ty její velký oči tak zvláštně září. Ach, Lorelai. Přitáhne si mě a přisaje se k mým ústům. Chutná po krvi. Chutná po vášni a bolesti.
16.34.-Lorelai. Líbáš moc krásně, i když umíráš. Lorelai.
16.35.-svět je krutej. Každou minutu někdo zemře. Ty příští budou patřit jen jí.
16.36.-ale možná by nemusely.
16.37.-přiznám se. Vždycky jsem byl sobeckej parchant a najednou nevidím jedinej důvod, proč by tahle zrzavá hvězdička měla tak rychle vyhasnout. Zvlášť když takhle líbá.
16.38.-mohl bych jí možná pomoct. Ale jen kdyby chtěla. Protože pak už není cesty zpět.
16.39.-mohl bych jí pomoct. Chci jí pomoct.
16.40.-odtrhnu se od ní a podívám se jí do tváře. Její oči říkají, že ví. Nebo aspoň tuší. Trochu mě to zaskočí. Možná mě viděla, jak dobíhám ty dva a .. Kdo ví. Je to chytrá holka. Najednou mě zaplavuje takový zvláštní skoro povědomý pocit. Je to šílené. Celý svět je šílený. Já jsem šílený..... Asi jsem se zamiloval! Poprvé po dvou stech letech. Poprvé od doby co …
Ne, už ji nenechám odejít. Zachráním ji. Zachráním, ale nejdřív ještě jedna důležitá věc.
"Věříš na strašidelný pohádky?,"zeptám se jí tiše. Lehce se na mně usměje a já vím, že dneska večer smrtka přijde o kšeft.
16.50.-nakloním se k ní a lehce líbnu na rty. Odhrnu vlasy z ramene a odhalím štíhlou šíji. Její kůže voní. Cítím život v jejím těle. Ještě pořád tam je. Život.
Neděle
05.00.-zvony, zvony, zvony. Duní mi nad hlavou a rozeznívají vzduch. Je brzo ráno. Slunce sotva vyšlo na oblohu a ještě se tam nestihlo ani pořádně rozkoukat. Vzduch je příjemně chladný a obloha nezvykle jasná na tuhle roční dobu. Bez velké námahy otevřu těžké dřevěné dveře a vejdu do kostela. Tady uvnitř jsou ty zpropadené zvony snad ještě hlasitější. Mlčky minu prázdné dřevěné lavice, nesedí v nich žádné věřící ovečky, stejně jako u oltáře není žádný kázající otec. Zastavím se a hodnou chvíli zamyšleně pozoruju zlatý kříž s umírajícím Kristem.
05.03.-"Krve žádného těla jísti nebudete, neboť duše všelikého těla jest krev jeho. Kdokoliv by ji jedl, vyhlazen bude." Tak to stojí v bibli, třetí kniha Mojžíšova mám ten dojem (Nedivte se. Proč bych jako nemohl číst bibli? Čekáte snad, že při slově bible zachrčím a padnu k zemi mrtvý nebo co? ). No dobře, dobře. Je mi jasné komu jsou ta slova adresována. Jen mám ten dojem, že k tomu vyhlazování jste se zatím nějak nedostali. Aha, jako že to udělá bůh, jo? Asi bych nejspíš měl mít výčitky nebo něco na ten způsob, že? Strach před vyšší mocí? Hrůzu, protože jsem zhřešil, zaprodal duši a za to budu navždy zatracen?
05.04.-Ne. Nic z toho. Nic. Víte, v tom vzduchu tady kolem není nic posvátného ani zázračného. Je to prostě jen pustý prázdný vzduch mlčící budovy. Jen obyčejný vzduch! Není žádný bůh. A ani nikdy nebyl. Jste jen vy, lidé. A my.
05.06.-pomalu se otočím a usměju se na Lorelai. Vypadá úchvatně. Ještě krásnější než dřív. Zrzavý anděl. Nebo ďábel? Na tom nesejde, není mezi nimi rozdíl.
05.07.-Lori mi úsměv oplatí a společně vykročíme blíž k oltáři. Ten koho hledáme, je už blízko, hodně blízko a podle toho zatraceného vyzvánění ho nebude těžké najít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje galerie?

Nádherné 36.4% (4)
Dobré 27.3% (3)
Jde to 0% (0)
Nic moc 18.2% (2)
Strašné 0% (0)
Uuuhhrgh...hrhhhrrrrrrrrrr....žblebt... 18.2% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Cesta poutníka...