Červen 2007

Jak (ne)lehké jest psáti

27. června 2007 v 7:24 | Maidin |  Kaleidoskop mých článků
Pomalu otáčím propiskou v prstech a slepě civím do prázdna. Někdy tak sedím třeba půl hodiny a zdánlivě nic nedělám, ale pak... Pak se nakloním nad list prázdného papíru, začnu psát první písmeno a v té chvíli se to stane. Okolní svět zmizí. Už žádné starosti, žádné obavy ze zítřejší písemky. Neexistuje nic. Jen já a příběh rodící se mi v hlavě.
O nás perohryzech se často (a po pravdě) říká, že jsme jedinými lidmi, kteří si nikdy nepřestali hrát. Ale věřte, ne vždy je to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Ne vždy stačí prostě jen vzít pero, papír a čekat až nás políbí sličná múza. Víte, ono po pravdě, ta naše múza je sice sličná, ale taky pěkně vrtošivá ženská. Jednou vás se smíchem obejme a podruhé se nafrněně otočí a dřív než stihnete zamrkat, je pryč. Někdy je pěkně těžké najít ta správná slova. Jak říct to, co chci? Jak popsat to, co vidím ve své hlavě? Člověk tak snadno uvázne na mrtvém bodě, v podstatě ještě dřív než začal. I mě se to občas přihodí. Tři hodiny hledám to "SLOVO", namáhám mysl a nakonec už i zběsile listuju slovníky a pravidly českého pravopisu... A výsledek? S mozkem rozvařené krevety se vyčerpaně zhroutím do křesla a … a nic. V tom okamžiku jsem akorát tak zralá na útulný komfortní pokojík v Bohnicích.
Není ale všem úskalím konec. Můžete si do hlavy nacpat třeba celý Ottův slovník naučný a ještě pořád nemáte vyhráno. Někdy se totiž stane, že vám hrdinové tzv. zvlčí. Spokojeně si píšete, píšete... A najednou zjistíte, že váš hrdina si dělá, co chce a vašeho křiku, co zatraceně dělá v posteli s tou blonďatou snoubenkou lichváře, si jaksi vůbec nevšímá. Nechápete, jak je to možné? Pro vaši lepší představivost můžu uvést příklad: Je jasný bezmračný den, městečko hlučí svým každodenním životem a můj hrdina se má dostavit na zdejší hrad, neb si ho žádá sám kníže. Otevřou se dubové dveře zájezdního hostince a hrdina vyjde ven. Zamžourá v záplavě slunečních paprsků, rozhlédne se kolem a vydá se na cestu. Až dosud je všechno v nejlepším pořádku, jenže pak najednou můj hrdina po deseti krocích zničehonic zahne do uličky, o které jsem JÁ neměla před vteřinou ano ponětí, a tvrdí, že je to zkratka. Následuje prudká slovní pře, po které se mi ho podaří přesvědčit, aby se laskavě vydal cestou, kterou jsem mu vybrala, protože v tomhle městě je druhé nejčastější povolání zloděj a on u sebe momentálně nemá ani pinzetu. S mírně nakyslým výrazem se tedy můj hrdina milostivě uráčí jít po dlážděné hlavní třídě, odkud je to k hradní bráně sotva pár desítek minut. Jenže ten mizera jeden, místo aby se vydal přímou čarou k hradu, se zasekne na jarmarku a začne mi tam balit prsatou trhovkyni. Jo, přátelé, tak to je konec. Můj hrdina se právě nenávratně urval ze řetězu a začal žít vlastní život. Můžu si klidně rvát vlasy, můžu mlátit hlavou o zeď, ale od teď mi už bude do příběhu pořád kecat.
Ale přesto, bůh mě třeba zatrať, neměnila bych. Protože v okamžiku, kdy můžu spolu s mými hrdiny kráčet těmi úžasnými světy mé fantazie, jsem svobodná. Můžu cokoli. Nic není nemožné! Můžu se plavit na vikingském drakkaru, opít se s Kelty při oslavách slunovratu... Anebo se můžu vypravit ještě mnohem dál. Za hranice toho, čemu my lidé říkáme skutečnost až do světů, kde na obloze září jiné hvězdy. A právě v těchhle chvílích... ve chvílích, kdy se toulám světy své vlastní představivosti, jsem ten nejšťastnější človíček na světě.

Duch sem, duch tam... duchové všude kam se podívám...

26. června 2007 v 19:22 | Maidin |  Záhady a tajemství
Rozhodla jsem se dát sem pro spestření trošku té duchařiny. Vždyť my lidé se tak rádi bojíme:) Takže si ty fotečky užijte a věřte, že nejde o fotomontáže.
Tahle fotka byla vyfocená loni v červnu na Šelmberku u Mladé Vožice. Tahle fotka byla vyfocená loni v červnu na Šelmberku u Mladé Vožice. Autor si távře v plamenech všiml až poszději. Samozřejmě může jít jen o šálení smyslů, ale.... Kdo ví! Vždyť tvář je opravdu zřetelná. Nezdá se vám?
Tato fotka byla vyfocena na hradě Houska( hrad Houska je sám o sobě tak opředený tajemstvími a záhadami, že se mu budu věnovat v samostatném článku). Všimněte si postavy v černém, scházející ze schodů. Autorce se při prohlídce udělalo špatně(ostatně jako většině návštěvníků) a proto je fotka poněkud rozmazaná.
Tato fotka byla stažena ze stránek realitní kanceláře, která tento dům nabízela k prodeji. V pravé části fotky je při bližším pohledu zřetelná postava ženy(hlavně její tvář)
Fotka byla pořízena v jistém kostele. Na oltáři je dobře viditelná lidská tvář. Pozorně si ji prohlédněte.
Tak tolik k duchům... alespoň prozatím, protože tohle téma mě zajímá, určitě se tu brzy zase něco objeví.

Druidové, Galové a ezoterní Keltové

11. června 2007 v 10:34 | čerpáno z panna.cz |  Záhady a tajemství
Druidové
Z četných národů původu středoasijského, usídlivších se v západní Evropě dávno již před počátkem naší chronologie po stránce esoterní jsou nejzajímavější Keltové. Žili v dnešní Francii, severním Španělsku, severní Italii, v Britanii a Irsku. S jejich zbytky se potkáváme ještě dnes v Bretagni, Walesu, Skotsku a na ostrovech, obklopujících Velkou Britanii. Rozdílnost nářečí tohoto lidu ukazuje i původní rozdílné kmeny.
Keltové byli považováni za národ válečnický, lehkého, mnohdy až povrchního charakteru. Byli svobodomyslní a duchovně velmi dobře propracovaní. Podle zaměstnání rozpadli se svobodní Keltové na dva stavy: válečníky a druidy, to jest kněze. Slovo druid (latinsky druida) souvisí s gallským druid-s, irským drúi (genitiv jednotného čísla drúad), dru-vid a znamená toho, jenž jest "velmi znalý, moudrý". Vzniklo z keltského kořene Fryw, obdobného waleskému derwyd. Starší názory, že slovo druid vzniklo ze starořeckého drys, dub, jsou nesprávné. Druidismem nazývá se pak náboženská soustava starých obyvatel Gallie a britských ostrovů, později znamená slovo druid totéž co latinské magus, to jest magik.

Náboženství - Druidové

Náboženství druidismu jest jedním z nejtajnějších a spočívá zcela na symbolu a významu trojice. Každý pojem byl chápán třemi aspekty a sama nauka byla tradována ve triádách, to jest vždy ve třech větách.
Nad zemí a nebesy vládla trojice bohů: Teutates, Hesus, Taranis. Teutates odpovídá římskému Merkurovi, jest vůdcem a vládcem duší. Exoterně byl chápán jako nejvyšší božstvo.

Člen božské trojice

Hesus, anebo také Esus, druhý člen božské trojice, odpovídal římskému Mariovi. Triada náboženství druidského o něm učila, že jest nutno vzývati ho před bitvou a přislíbiti mu kořist, že přijímal oběti chycených nebo ulovených zvířat a konečně, že mu musila býti obětována válečná kořist. Poslední člen trojice, Taranis (od taran - hrom) odpovídal povahou i atributy �%9

Co je to hřích?

11. června 2007 v 10:33 | čerpáno z panna.cz |  Záhady a tajemství
Pocit viny
je nejvýmluvnějším příkladem fungujícího morálního kodexu mysli. Velmi mnoho lidí se obvykle cítí provinile, pokud udělali něco, o čem jsou přesvědčeni, že je špatné, nebo to tak alespoň pociťují. Pocit viny může být natolik silný, že dokáže člověka provázet po celý život. Špatný skutek spáchaný v útlém dětství může pronásledovat jedince po mnoho let. Lidé si svého pocitu viny nejsou často vědomi, protože jej zatlačili do podvědomí. Odtud se potom dostává samovolně, za účasti vědomí na povrch a ovlivňuje chováni člověka. Krásný příklad najdeme v Shakespearově díle. Lady Macbeth - náměsíčně kráčí, tře si ruce a volá: "Zmiz, prokletá skvrno!" Snaží se tak zbavit pocitu viny za zabití Duncana.

Co je to hřích?

Každá společnost má systém morálních hodnot. Křesťanství a judaismus sdílejí Desatero přikázání, jež Hospodin vypálil do desek archy úmluvy pro Mojžíše a jeho lid. Pro islám vyhlásil přikázáni prorok Mohamed. Text Starého zákona je přitom společným textem pro všechna tři náboženství. Také buddhisté a další náboženství mají svůj morální kodex. Přikázání jsou posilována pomocí náboženského dogmatu nebo zákona. Rovněž společenství, jež nemají uzákoněný náboženský nebo právní systém, se řídí morálními principy. Pohled jednotlivých systémů uvádí tabulka. Na jednotlivých morálních systémech není pozoruhodné to, čím se liší, ale to, v čem se shoduji.
Církev
anglikánská
Církev
katolická
Juda-
ismus
Islám
Hindu-
ismus
Buddh-
ismus
Rouhání
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
nevadí
nevadí
Neúčast
na
bohoslužbě
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
nevadí
Hřích
Vražda
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Nevěra
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Krádež
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Lhaní
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Před-
manželský
sex
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
nevadí
Homo-
sexualita
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
nevadí
Rozvod
nevadí
Hřích
nevadí
nevadí
Hřích
nevadí
Mastrubace
Hřích
Hřích
Hřích
nevadí
Hřích
nevadí
Sebevražda
nevadí
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Hřích
Krutost ke
zvířatům
nevadí
nevadí
nevadí
Hřích
Hřích
Hřích

Klíč k tajemstvím

11. června 2007 v 10:22 | čerpáno z panna.cz |  Záhady a tajemství
Věda: Nikdy mne nikdo nedonutí v Boha věřiti.
Víra: Nemáš také právo věřiti, přece jsi mi však nedokázala, že Bůh není.
Věda: Abych to mohla dokázati, musím nejdříve věděti, co Bůh je. Víra: To nikdy věděti nebudeš. Kdybys to věděla, mohla bys mne poučiti; a kdybych to já věděla, nepotřebovala bych věřiti.
Věda: Ty věříš tedy, aniž bys věděla, v co věříš?
Víra: Nehádejme se o slova! Ty neznáš, v co věřím a já v to věřím proto, poněvadž ty to nevíš. Činíš si nárok na nekonečnost? Nejsi v každém okamžiku tísněna mysteriem? Mysterium bylo by pro tebe nekonečné neznámo, jež hranice tvého poznání snižuje v nicotu, kdybych je nezjasnila svojí žhoucí touhou a kdybych nezvolala, když tvrdíš, že nic nevím: Počínám věřiti.
Věda: Ale tvá touha a její předmět mohou pro mne býti jen hypothesami.
Víra: Samozřejmě, pro mne jsou však jistotou, poněvadž bych bez těchto hypothes byla nucena pochybovati o těchto jistotách. Věda: Když počínáš, kde já končím, budeš se vyvíjeti vždy přiměřeně ke mně.
Víra: Co znamenají tvoje pokroky, když vždy kráčím před tebou?
Věda: Ty a pokračovati? Věčné sny! Opovrhla jsi zemí a tvoje nohy jsou ztrnulé.
Víra: Dám se nésti svými dětmi. Věda: To jsou jistě oni, jež se vyhýbají propastem, když jiného nesou.
Víra: Ne, moje děti nejsou slepé, mají dokonce zdvojený zrak; hledí tvými zraky na to, co jim ukazuješ na zemi, a mými na to, co jim ukazuji na nebi.
Věda: Co tomu říká rozum? Rozum: Myslím, moje milé učitelky, že byste mohly uskutečniti onu dojemnou bajku o chromém a slepém. Věda vyčítá víře, že neumí choditi po zemi, a víra vysvětluje, že věda nevidí ničeho v nebi tuh a věčnosti. Místo, aby se hádaly, měly by se věda a víra spojiti; věda nechť nese víru a víra nechť utěšuje vědu a učí ji naději a lásce.
Věda: Tato idea je krásná, ale utopická. Víra mi bude povídati nesmysly a já budu nucena pokračovati bez ní?
Víra: Co nazýváš nesmysly?
Věda: Nesmyslem nazývám tvrzení, jež odporují mým důkazům, ku příkladu, že tři jsou jeden, že Bůh stal se člověkem, to jest, že nekonečno stalo se konečným. Že věčný umřel, že Bůh za hříchy lidí potrestal svého nevinného syna...
Víra: Přestaň, neboť tato tvrzení tebou tlumočená jsou skutečnými nesmysly. Víš, co jest to počet v Bohu, ty, která Boha neznáš? Můžeš souditi o činnosti neznámého a rozuměti tajemstvím lásky k bližnímu? Vždyť musím se ti zdáti absurdní; neboť kdybys rozuměla, má tvrzení by se změnila ve tvoje poučky, já stala bych se tebou, a ty mnou, neb lépe řečeno, neexistovala bych již a rozum by byl pro vždy v přítomnosti nekonečna oslepen tvým pochybováním, nekonečným jako prostor.
Věda: Tedy si aspoň neosobuj moji autoritu, a v mém oboru mne nenuť ke lži.
Víra: To jsem nikdy nečinila a také nemohu činiti. Věda: Tedy jsi nikdy nevěřila, ku příkladu, že panna se může státi matkou, aniž by přestala býti pannou, proti všem zákonům přírodním v řádu fysickém, přirozeném a positivním? Nikdy jsi netvrdila, že kousek chleba je nejen Bohem, ale i skutečným lidským tělem s kostmi, žilami, orgány a krví, takže své děti, které jí tento chléb, činíš národem lidojedů.
Víra: Není křesťana, jemuž by to, co pravíš bylo nesmyslným. To jasně dokazuje, že nechápou moje nauky tímto hrubým způsobem. Nadpřirozené, o němž učím, jest mimo přírodu a proto nelze je s ní srovnávati; slovům víry porozumí zase jen víra; jakmile jich používá věda, dopouští se krádeže. Posluhuji si tvými pojmy, poněvadž nemám jiných; poněvadž však má řeč zdá se ti nesmyslnou, musíš z toho vyvozovati, že týmž slovům dávám význam, jenž ti uchází. Když Spasitel zjevil dogma o skutečné přítomnosti, zdaž neřekl: "Maso zde není ničím, moje slova jsou duch a život." Nepředkládám ti mysterium inkarnace jako jev anatomický, ani mysterium transsubstance jako zkušenost chemickou. Jakým právem mluvíš tedy o nesmyslu? Neposuzuji ničeho, co znáš: jakým právem můžeš říci, že třeštím?
Věda: Počínám ti již rozuměti, ba lépe, vidím, že ti nikdy neporozumím. V tomto případě zůstaňme odloučené; nikdy tě nebudu potřebovati.
Víra: Jsem skromnější a uznávám, že ty mi můžeš býti užitečnou. Možná, že budeš beze mne smutnou a zoufalou a odloučím se od tebe, jen bude-li souhlasiti rozum.
Rozum: Střezte se toho! Vás obou potřebuji. A co bych si počal bez vás? Musím věděti i věřiti, abych mohl býti spravedlivým. Nikdy však nesmím to co vím, srovnávati s tím, co věřím. Věděti znamená již více nevěřiti, a věřiti znamená ještě ne věděti. Předmětem vědy je poznané, víra nečiní si na toto nároky a ponechává tento obor zcela vědě. Předmětem víry je neznámé, věda může je hledati, ale nikdy vysvětliti, jest tedy při nejmenším nucena, přijmouti vysvětlení víry, avšak nemůže je sama kritisovati. Když věda se odloučí od víry, odřekne se také naděje a lásky, jichž důležitost pro vědu i víru je zřejmá! Víra náleží jakožto psychologická skutečnost do oboru vědy, a věda zase je zjevením božího světla v lidské inteligenci z oboru víry. Věda a víra musí se tedy vzájemně uznávati, sebe si vážiti, ba i sebe navzájem podporovati a prokazovati si vzájemnou pomoc, aniž by však jedna pohltila druhou. Prostředek, jak je spojiti, jest dbáti, aby se nesmísily. Nutno, aby si vzájemně odpouštěly, poněvadž používají stejných slov, aniž by mluvily stejnou řečí.
Víra: Co na to odpovíš, vědo, má sestro?
Věda: Pravím, že jsme byly odloučeny trapným neporozuměním, a že nyní půjdeme společně. Avšak jakým vyznáním se se mnou spojíš? Budu židovskou, katolickou, islámskou nebo protestantskou?
Víra: Zůstaneš vědou universální.
Věda: To jest katolickou, rozumím-li dobře. Co si mám však mysliti o různosti náboženství?
Víra: Posuzuj je podle jejich děl. Hledej pravou lásku k bližnímu a nalezneš-li ji, pak se ptej, kterému kultu náleží.
Věda: Jistě nikoliv onomu inkvisitorů a katům noci bartolomějské.
Víra: Patří kultu sv. Jana Almužníka, sv. Františka Saleského, sv. Vincence z Pauly, Fenelona a mnoha jiných.
Věda: Uznávám, že náboženství vykonalo mnoho dobra, způsobilo však i mnohé zlo.
Víra: Zabíjí-li se jménem Boha, jenž pravil: Nezabiješ, pronásledují-li se lidé ve jménu Toho, jenž miloval své nepřátele, rozšiřuje-li se temno ve jménu Onoho, jenž chce, aby světlo nestálo pod kbelcem, jest spravedlivé zločin připisovati zákonu, který jej odsuzuje? Chceš-li býti spravedlivou, pak řekni, že přes to, že náboženství existuje, se napáchalo na zemi mnoho zla. Ale jakým ctnostem dalo zároveň vypučeti, kolika oddanostem a neznámým obětím! Počítalas ona vznešená srdce obého pohlaví, jež vzdala se všech radostí, aby se stala služebníky všech bolestí? Duše oddané práci a modlitbě, jež zemřely, poněvadž konaly dobro? Kdo založil asyly sirotků a starců, nemocnice pro nemocné, útočiště pro nešťastné? Tato díla stejně slavná jako skromná jsou skutečnými výtvory; jimi jsou naplněny anály církve; náboženské války a popraviště sektářů patří politice barbarských století. Sektáři byli přesto sebevrahy. Zapomněl jsi hranice Michala Serveta a na revoluci našich otců, jež odsuzovala inkvisici a bartolomějskou noc, ale páchali stejné ohavnosti a k tomu ještě ve jménu lidství a rozumu? Vždy jsou lidé suroví, zvláště tehdy, zapomenou-li na žehnající a odpouštějící náboženství.
Věda: Ó víro, odpusť mi, nemohu-li věřiti, ale již vím, proč věříš. Vážím si tvých nadějí a sdílím tvoje přání. Ale poněvadž badám, nalézám, a musím pochybovati, abych mohla badati.
Rozum: Pracuj a zkoumej, vědo, však měj v úctě věštby víry. Ponechává-li tvoje pochybnost mezeru v universální nauce, dovol víře, aby ji vyplnila. Kráčejte odděleně, ale pomáhejte si navzájem a nikdy nezbloudíte.

Věštění z kostí ve staré Číně

11. června 2007 v 10:17 | čerpáno z panna.cz |  Záhady a tajemství
Dračí kosti
K jednomu z nejbizarnějších archeologických nálezů došlo zásluhou předpisu, který roku 1899 vystavil jeden lékař v Pekingu. Naordinoval v něm pacientovi drcené "dračí kosti", ingredienci, která se v provincii Che-nan běžné sbírala na polích místních farmářů. Pacientem byt vědec jménem Wang I-žung, který si špetku "kostí" koupil a zjistil, že se ve skutečnosti jedná o drcené želví krunýře, jen podivně poškrábané a popraskané. Bližší studium odhalilo, že tyto podivné škrábance nejsou dílem náhody.
Mystický národ - dynastie Sang
Wang přišel do styku s takzvanými věštebnými kostmi, z nichž se v dobách dávné dynastie Sang věštila budoucnost. Nápisy, které na nich byly nalezeny, jsou nejstarší známou formou čínského písma. Šangové, dlouho považovaní za mytický národ, vládli přibližné od 16. do 12. století př. n.l.v oblasti města An-jang, 500 kilometrů jižně od Pekingu. Ve vykopaných sutinách tu bylo nalezeno pres 100 000 zvířecích kostí a krunýřů, popsaných otázkami, s nimiž se lidé obraceli na dávné bohy. Zdá se, že Šangové se radili s věštebnými kostmi o všech stránkách každodenního života a jejich dotazy se týkají stejné tak počasí, loveckých výprav, obětních rituálů a nejvhodnějšího místa zamýšlených staveb, jako politiky, snů, zdraví, narození a sňatku. Králi Wu Tingovi například kolem roku 1200 př. n. 1. dělaly zvláštní starost osudy jeho dvou manželek. Budou mít pole paní C" dost vláhy? Bude mít dobrou úrodu? Přestane už se otci jeho ženy Chao lepit smůla na paty, aby mohl dojít klidu? Jak má žena Chao a její vojsko nejlépe zaútočit na nepřítele?

Hádání budoucnosti z věštebných kostí

se ujalo dlouho před dobou Sang, za této dynastie však dosáhlo vrcholu.Vlastnímu aktu předcházel značně komplikovaný rituál přípravy dobytčích lopatek a břišní části želvích krunýřů. Ty byly nejprve oškrabány, osušeny a vyleštěny a do jejich spodní strany byly vyhloubeny jamky. Když dotyčný člověk, obvykle král, vyslovil otázku, byla kost pomocí do červena rozpálených kamenů nebo hořící hůlky vystavena vysokému žáru, pod jehož vlivem se na povrchu objevily různé praskliny. Věštec pak vzniklý vzor vykládal ve snaze dobrat se duchovy odpovědi. Poté byla jeho věštba na použitou kost zaznamenána.

Zapomenuté věštby

Po skončení doby Sang se k věštebným kostem často uchylovali obyčejní lidé. Jedna uštěpačná báseň z doby kolem roku 800 př. n. l. vypráví o dvojici, která se před svatbou obrátila na věštebné kosti o radu, leč k šťastnému sňatku, který ji předpověděly, měla potom daleko. V 1. století n. l. pak už byly věštebné kosti beze zbytku nahrazeny věštěním z lodyh řebříčku a později z mincí.

Aura

2. června 2007 v 11:05 | čerpáno z panna.cz |  Magie a okultismus
AURA
Každý živý organismus je obklopen vrstvou aury, která tvoří jakýsi jeho ochranný energetický obal. Lze říci, že organismus svou aurou "přečnívá" do astrálu. Vzhledem k tomu, že magie chápe pojem život jinak než biologie, nepřekvapuje, že auru mají nejen lidé, zvířata a rostliny, ale i minerály. Přestože auru vnímají zvláště jasnovidci a senzibilové (ale reagují na ní i zvířata, zvláště kočky), dokáže více či méně každý člověk, za určitých okolností, tento fenomén pozorovat. Auru je dnes dokonce možné i fotografovat pomocí tzv. Kirlianovy metody. Stav lidské aury úzce souvisí se zdravotním a duševním stavem člověka, což dobře vědí léčitelé. Aura bývá někdy označována za jakýsi "magický orgán" člověka.

Práce s aurou

Položte ruku na list bílého papíru. Soustřeďte se a pozorně sledujte prostor mezi prsty tak, jako byste se dívali na hodně vzdálený předmět. Po chvíli uvidíte jemné chvějivé mihotání. To je hustší část aury nejblíže k tělu. Stejný pokus můžete udělat například s ořechem, jablkem, drahokamem, čerstvě utrženou květinou. Nyní se můžete pokusit auru vycítit. Nejdříve si důkladně třete dlaně, aby zcitlivěly. Pak je držte ve vzdálenosti několika milimetrů od partnerovy paže (nebo nad hlavou vaší kočky či nad hřbetem vašeho psa). Nyní pomalu, po milimetrech, trochu oddalte dlaně. V určitém okamžiku budete mít pocit jakési hranice nebo přechodu. Cosi ucítíte. Tento pocit se podobá jemnému mravenčení a vzdáleně připomíná lehký průvan. V této oblasti hraničí dvě vrstvy aury. Možná se vám dokonce podaří vycítit ještě druhou hranici, která leží za první.

Čistění aury

Magik by o svou auru měl pečovat tím, že ji bude pravidelně čistit. K tomuto účelu lze použít různé rituální postupy. Nejlepší je pentagramový rituál, který byl vyvinut v rámci anglického hermetického řádu Golden Dawn (Zlatý úsvit). Existují však i metody zcela triviální, jež jsou rovněž dobré. Například aurická koupel ve sprše. Postavte se pod sprchu a představujte si, že každá jednotlivá kapka vody, která na vás dopadne je obklopena zářící aurou.
Čím lépe dovede magik ovládat své myšlenky a emoce, tím méně se mu aura "ušpiní". Čistá a silná aura dokáže člověku doslova držet od těla všechny nežádoucí a zbytečné astrální vlivy, pokud nejsou podmíněné karmicky.
Auromagie
Dalším krokem je zvládnutí dovednosti za pomoci vůle a imaginace utvářet svoji auru, tj. ovlivňovat její barvu, strukturu a velikost. Vynikajícím prostředkem proti pocitům bezmoci a úzkosti je nafouknout "aurické vejce", které obklopuje fyzické tělo, do tvaru obrovské koule. Zároveň lze změnit i tvar nafouklé aury. V krizových situacích je možné dát své auře tvar třeba dánské dogy, řvoucího lva, vyzbrojeného válečníka nebo ošklivé zombie. Tyto postavy, které ostatní lidé sice nespatří, nicméně je dokáží podvědomě vnímat, je po ukončení experimentu třeba zase "rozpustit", protože jinak byste mohli mít vážné těžkosti při kontaktu se svým okolím. Tato technika se dobře nacvičuje např. v tlačenici při různých výprodejích, v metru apod. Bez použití auromagických technik je totiž prakticky nemožné razit si v množství lidí přímou cestu. Jakmile se vám podaří projít bez srážek, zastávek a vyhýbání se přímou cestou tlačenicí, lze mít za to, že jste tuto techniku zvládli. Lze tuto techniku použít i k opačnému účelu. Vyšperkujte si svou auru. Dejte ji tvar toho nejkrásnějšího, co máte ve svém srdci. Pak uvidíte, jaké se budou dít věci…
Lidé s velkou aurou jsou nápadní. Malá aura naopak působí jako pláštěnka neviditelnosti. Podaří-li se vám zmenšit svoji auru na minimum, pak vás ostatní lidé sice uvidí, ale nebudou vás vnímat a jasně registrovat. Nebudou se o vás zajímat. Nebudou schopni si později vzpomenout na to, že se s vámi již jednou potkali. Budete sice viděni, ne však zpozorováni, tj. vzati na vědomí.

Předpokladem pro zvládnutí těchto technik je imaginace, vůle a magická energetizace.

Magická energetizace

Při magické energetizaci využíváme skutečnosti, že lze dýcháním změnit stav vědomí. Jednotlivé fáze dýchání lze analogicky přirovnat k lunárním fázím, a proto se vědomé "čtyřfázové" dýchání označuje jako lunární dýchání.
Postup je následující: Nadechněte se a v duchu počítejte do čtyř. Představte si přitom přibývající lunu. Poté zadržte vzduch v plicích, a to tak, že stáhnete bránici dolů, aniž byste křečovitě uzavírali horní cesty dýchací. Přitom v duchu počítejte do dvou. Před vaším vnitřním zrakem se teď objeví luna v úplňku. Během výdechu v duchu počítejte do čtyř, a přitom si představujte ubývající lunu. Poté následuje fáze novu. Nov je při lunárním dýchání přiřazen pouze před novým nadechnutím. Tato fáze obsahuje dvě početní jednotky. Po určité době cvičení, když vám rytmus 4-2-4-2 přejde do krve, se můžete počítání vzdát. Za pomoci lunárního dýchání můžete rozšířit svoje vědomí a probudit své dřímající magické schopnosti, bez nichž vám všechny "formulky" stejně nebudou k ničemu.

Technika sepětí se Zemí

Další variantou magické energetizace je technika sepětí se Zemí. Při tomto cvičení jde o to, nechat do sebe vědomě proudit sílu Země. Nejlépe se dá provádět v přírodě, ale není to podmínkou. Zpříma, ale uvolněně se postavte. Váhu těla rovnoměrně rozložte na obě nohy. Zavřete oči a soustřeďte se na představu, že z vašich chodidel vyrážejí nesčetné jemné, průhledné, zářivé kořeny, které rychlostí myšlenky dosáhnou do energetického centra Země. Po dosažení tohoto centra se kořeny rozvětví a začnou přijímat blahodárnou sílu Země. Energie stoupá kořeny bleskurychle nahoru. Cítíte, jak do vašich nohou vtéká síla a stoupá stále dál kotníky, lýtky, koleny a dál do temene hlavy. Jakmile ucítíte, že jste nečerpali dostatečné množství energie, použijte kořeny jako "telegrafní dráty", jimiž lze poslat živé a inteligentní bytosti, které říkáme Země, krátkou zprávu. Můžete jí poděkovat, či ji pozdravit nebo sdělit nějakou myšlenku. Poté v představě stáhněte kořeny zpět do chodidel. Toto cvičení též pomáhá při stavech únavy a malátnosti.

Cvičení se doporučují provádět v magickém kruhu

aby nahromaděná energie "neunikala". Kruh se před započetím cvičení - rituálu nakreslí do vzduchu buď magickou dýkou nebo se pouze imaginuje. Po ukončení rituálu je třeba kruh zrušit.

Imaginace a vůle

Magie stojí a padá s uměním imaginace. Metod, jak trénovat imaginaci, je celá řada.

Příklad - imaginujte růži

Nejprve se uvolněte, zavřete oči, pokuste si představit obraz růže jako takové. Možná se před vaším vnitřním zrakem rychle objeví. Může se však také stát, že nevidíte vůbec nic. Pak se soustřeďte na slovo "růže" a pátrejte ve své paměti po podobách všech růží, které jste v životě viděli. Jak vypadá růže? Jak voní? Jak jsou složeny její okvětní plátky? Jak vypadají listy? Jak je třeba uchopit stonek, aby se člověk nepopíchal? Důležité je, abyste se o to nepokoušeli křečovitě. Nepodaří-li se vám, aby se obraz růže za pomoci imaginační síly objevil před vaším vnitřním zrakem hned napoprvé, musíte pokus vytrvale opakovat. V případě, že se vám podařilo imaginativně vytvořit obraz růže, energetizujte tento imaginární obraz a formulujte malé přání, které by mělo být splněno za pomoci magie, např.: "Tuto růži uvidím" nebo také "Tato růže přijde ke mně". Když potom během příštích dnů někde uvidíte růži nebo překvapivě dostanete darem růži, která vypadá přesně jako ta, kterou jste si představovali, je to známkou toho, že umění imaginace začínáte ovládat.

Magie však není jen uměním imaginace

ale je i dovedností chtění.Vůle je mostem mezi přáním a skutečností, a kdo necvičí svoji sílu vůle, ten může v magii jen těžko dosáhnout nějakých výsledků.Dokud však člověk není připraven převzít plnou odpovědnost za všechny události a zkušenosti svého života, nebude nikdy schopen něco opravdu chtít.Velmi důležité je také správně chtít, tj. tak, aby toto chtění bylo v souladu s Prozřetelností.

Jinými slovy: magik musí poznat svoji Pravou Vůli. Magií lze sice dosáhnout i splnění chybných přání, ale děje se tak k magikově škodě. Otázka Pravé Vůle je klíčovou otázkou magické praxe i etiky.

Cesta poutníka...