Kamčatka 1

12. října 2007 v 21:32 | Luky- Jiří Charvát |  Cestá má je daleká...
Ztracený svět panenské přírody, sopek, medvědů, gejzírů, ale i přátelských, pohostinných lidí.
Petropavlovsk kamčatskij.
Petropavlovsk kamčatskij.
Má slabost pro země, které nejsou obvyklou destinací turistů, mě přivedla k nápadu podívat se do krajiny na konci světa. Na individuální cestu mám málo dovolené a v určitém věku si člověk snadno zvyká na pohodlí. Navíc v některých průvodcích se individuální cesta na Kamčatku příliš nedoporučuje s varováním před potížemi při získávání povolení ke vstupu do nejzajímavějších přírodních oblastí Kamčatky. Zvolil jsem tedy organizovaný zájezd, který se měl uskutečnit, přihlásí-li se alespoň 10 zájemců. Nakonec odjel i s devíti turisty, více dobrodruhů se v celé republice nenašlo.
Až do roku 1991 byla Kamčatka pro cizince téměř nepřístupná a její hlavní město, Petropavlovsk Kamčatskij, patřilo mezi tzv. zakrytyje goroda, tedy města, kam nesměli cizinci a Rusové jen na zvláštní povolení. Bylo to dáno strategickým významem Kamčatky jako vojenské základny nedaleko Spojených států. Aleutské ostrovy jsou jen pár set kilometrů a na Kurilské ostrovy, o které se vede spor s Japonskem, lze snadno doletět helikoptérou. Za éry Sovětského svazu bylo obyvatelstvo materiálně zvýhodňováno tak, aby bylo podpořeno osídlování Kamčatky. To se však změnilo po roce 1991. Dnes jsou ceny na Kamčatce vyšší a platy nižší než v jiných částech Ruské federace.
Bydlení v Petropavlovsku.
Bydlení v Petropavlovsku.
Sv. Petr a sv. Pavel v Petropavlovsku.
Sv. Petr a sv. Pavel v Petropavlovsku.
Avačinská zátoka.
Avačinská zátoka.
Cesta z Prahy do Moskvy probíhala stařičkým letadlem TU 154, které určitě pamatovalo ještě vládu Gorbačova a možná i Brežněva. Umění ruských pilotů jsme pocítili prakticky neznatelným dosednutím letadla na přistávací plochu ("nepraštil s tím o zem", jak to dovedou někteří naši piloti). Po přespání ve vybydleném moskevském hotelu s nechutnou snídaní zbylo pár hodin na návštěvu centra Moskvy: Rudé náměstí s Vasilem Blaženým, Velké divadlo, Ljublanka. Důvěrně známé vlaky metra o osmi vagónech a autobusy příměstské dopravy nám po hodině a půl jízdy ukázaly rozlehlost hlavního města Ruska. Supermoderní výstavba se střídala s ošklivými paneláky a koloniemi domků jak z "Mrazíka".
Avačinská zátoka.
Avačinská zátoka.
K večeru jsme nastoupili do elegantního, prostorného IL 96. Je to první letadlo, kde jsem nebyl namačkán do sedadla a dokonce jsem před koleny měl ještě nejméně 15 centimetrů místa. Protože schránky pro příruční zavazadla byly jen po stranách kabiny pro cestující, zbývalo nad hlavami pasažérů více jak dva metry prostoru. Tyto skutečnosti jsme ocenili při 9 hodin trvajícím letu, abychom se dostali do časového pásma +11 hod. SELČ. Předpověď počasí na 10 dnů dopředu, získaná na http://www.weather.com slibovala srpnové teploty okolo 17 st. C, zataženo, každý den déšť. A skutečně, déšť nás přivítal při přistání a provázel nás po celý zbytek prvního dne.
Založení Petropavlovska je spojováno se jménem Vituse Jonassena Beringa, dánského mořeplavce ve službách cara Petra Velikého, který si na Kamčatce vybudoval základnu pro své výpravy a který definitivně rozřešil spor, zda asijský a americký kontinent spolu souvisí či nikoliv. Na Kamčatce nalezl rozsáhlou zátoku chráněnou od moře a zároveň dostatečně hlubokou i pro velké lodě. Tento přirozený přístav nese jméno podle jeho lodí sv. Petr a sv. Pavel.
Tichý oceán.
Tichý oceán.
Tichý oceán.
Tichý oceán.
V okolí Petropavlovska.
Nedaleko Petropavlovska.
Druhý den nás probudilo prudké slunce, které bez zábran zahřívalo hotelový pokoj oknem velkým jako výkladní skříň. Když se k tomu přidalo rozpálené topení v koupelně, brzy bylo v pokoji přes 30 st. C. K větrání nepomohla ani škvírka, která vznikla pootevřením okénka v rohu velkého pevného okna. Později nám bylo sděleno, že si obyvatelé Kamčatky na větrání příliš nepotrpí, neboť většinu roku bojují s chladem a mrazem. Petropavlovsk Kamčatskij s 206 000 obyvatel (2/3 obyvatel celé Kamčatky) je obklopen neuvěřitelně nádhernou přírodou. Z jedné strany zátoka s přístavem podobným spíše gigantickému dvoru sběrných surovin, z druhé strany se tyčí dvě obrovské sopky - Korjackij a Avačinská. Od moře se město jeví jako snaha mravenečků usadit se ve stínu hor.
Stopy na pláži v černém sopečném písku.
Stopy na pláži v černém sopečném písku.
Obhlídka města byla přehlídkou paradoxů. Na nábřeží je z jedné strany socha Lenina a z druhé památník sv. Petra a sv. Pavla s pravoslavným křížem. Jako ve většině světa se zde jezdí vpravo, ale až na pár žiguliků mají prakticky všechna auta i autobusy volant vpravo, neboť pocházejí coby ojetiny z Japonska. Městští dopravci se ani nenamáhali odstranit japonské znaky - nápisy na autobusech veřejné dopravy. Na ulici jsou však v hustém provozu k vidění převážně velké moderní automobily s náhonem 4x4. Je to pochopitelné, neboť i ve městě leží až 9 měsíců v roce i několik metrů sněhu. Obchody jsou plné zboží převážně asijského původu. Fotoobchody nabízí nejnovější digitály včetně zrcadlovek za ceny, které odpovídají cenám v Čechách podle směnárenského kurzu. Má-li člověk dost peněz, může na tržištích a v obchodních domech koupit prakticky cokoliv.
Co ještě poněkud vázne je výstavba. Až na pár moderních obchodních domů, správních budov a kasin je většina města tvořena škaredými, šedivými, polorozpadlými a mnohdy ani nedostavěnými paneláky nebo chaloupkami sotva držícími pohromadě. Nicméně všude je cítit velký lidský potenciál a věřím, že za 10 - 20 let zde bude stát moderní evropské město. Zatím nad Petropavlovskem probíhá výstavba ohromné pravoslavné katedrály. Na Kamčatce jsme se prakticky nesetkali s nepříjemnými lidmi. Urostlí mladíci a většinou hezké ženy byli vždy ochotní nám pomoci v nesnázích. Ruský styl oblékání se od našeho poněkud liší, bývá pestřejší a častěji ozdoben blyštivými ozdůbkami včetně vysokých dámských kožených bot. Bylo úžasné pozorovat bravurní chůzi na jehlových podpadcích po rozbitých chodnících.
Pohledy z vrtulníku.
Pohledy z vrtulníku.
Pohledy z vrtulníku.
Pohledy z vrtulníku.
Kaldera Uzon.
Kaldera Uzon.
O naši skupinu 10 Čechů a 4 Němců se starali: zrzavá Ira - patrně vedoucí místní cestovní kaneláře, usměvavá kulaťoučká Táňa - v civilu učitelka historie, drobný šlachovitý řidič, dvoumetrový Voloďa - horský vůdce, báječná kuchařka Nataša s brčálově zelenými ponožkami, fotografka Ina ve vysokých gumových holínkách. Na některých výpravách nás provázeli ještě 2 - 3 další známí a příbuzní našich průvodců. Všichni byli srdeční, přátelští a dovedli navodit atmosféru, jako bychom se znali od nepaměti. S potěšením jsme pozorovali, jak si při vaření nebo mytí nádobí zpívají. Byli úplně jiní, než "studený čumák" - islandský průvodce, (http://www.paladix.cz/clanky/island-zeme-fotogenicka.html).
Medvědi v kaldeře Uzonu.
Medvědi v kaldeře Uzon.
Přistání nad ˇUdolím gejzírů.
Přistání nad Údolím gejzírů.
Údolí gejzírů.
Údolí gejzírů.
Druhý den jsme věnovali prohlídce hlavního města Kamčatky. Jak už to v Rusku bývá, byli jsme voděni od památníku k památníku (v dobách minulých se chodívalo k památníkům dělnického hnutí). Nyní to bylo spíše spojeno s výkladem o slavných Beringových cestách a dějinách města i Kamčatky včetně bitvy, kdy chabě vyzbojení ruští obránci uhájili město před spojenou anglo-francouzkou flotilou v roce 1854. Odpolední výlet na pobřeží Tichého oceánu měl všechny známky klasického pikniku. Zatímco jsme se procházeli dunami černého sopečného písku, Voloďa s řidičem postavili velký stan, a Nataša s Táňou uvařily skvělou večeři, jejímž základem byla hustá polévka s velkými kusy lososího masa. Palačinky s domácí marmeládou z posbíraných plodů o chuti na pomezí borůvek a rybízu v nás zanechaly nesmazatelný dojem.
I tak se žije v Petropavlovsku.
I tak se žije v Petropavlovsku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Cesta poutníka...