La belle Muse

6. října 2007 v 14:10 | Maidin |  Zrníčka povídek
Ó, múza….
Jak jen vrtošivá je tahle La Dame…
S námi si dělá, co se jí zamane.
Jednou tě políbí a vláhou zvlhne její klín…
Podruhé se uchichtne a nezbyde z ní než kouřný stín
Jak vlaštovka, co nebem letí dál…
Odlesk snu, co tak dávno se ti zdál…
Krásná až dech bolí
Čí tuto noc bude, jen ona sama si zvolí.
Tančí a tebe mrazí…
Když do snů po špičkách ti vchází…
Zvláštně… Tak, jak jen ona to umí, se usmívá…
Očima laní se na tebe podívá.
Vlasy jak bouře víří…
Mračna, co mnohem dál než za obzor míří.
Hlasem Sirén k tobě šeptá…
A rozum tvůj už na nic se neptá.
Neodoláš, nemáš sil…
Ani Bůh ani Ďábel by tě teď nezastavil.
Strhneš ji k sobě, divoce líbáš… Až k nepřečkání..
Ne, jí se žádný neubrání.
Se smíchem ještěrky hlavu zvrátí…
Všechno, co má, dnes večer dá ti…
Však jen pro tuto chvíli její duše s tvojí splývá…
Jen pro teď ti patří tahle žínka divá.
Všechny tvé sliby do jednoho ti vrátí…
Dřív než se v prvních červáncích ztratí…
Proklouzne jako dým… Nemá stání…
Marně ji budeš hledat za svítání.
Je jako vážka, co každá síť ji mine…
Víla, co do lesů tě zavede a tam se stíny splyne.
Záblesk, co mlhou jen se mihne.
Motýl, který tvé pavučině se vždy vyhne.
Jako to nejvzácnější koření ona voní…
A ráno… Ráno jen ta vůně zbyde ti po ní.
Když po ní teskníš, jen směje se… Děvka i světice…
Moc dobře ví, po čem prahneš nejvíce.
Tvá vyznání jak korálky ve větru poztrácí…
Oheň svých žil, cos jí dal… Zpátky ti nevrací.
Tvou lásku milostivě dnes přijímá…
A zítra jiného už zas objímá.
Utíká od tebe… V dáli jak přízrak mizí…
Utíká od tebe… Do náruče cizí.
Ne, hlupáčku, ty nejsi jediný… Nejsi sám…
Kdo jen jí chtěl by být milován.
Taková krása, co duši ti mění…
Ta z tohoto světa není.
Marné je ji chtít…
Takovou jako ona žádný napořád nemůže mít.
Tenhle květ nezvadne… Mráz ho nespálí…
Ty oči nezhasnou… Bolest je nezkalí..
Věčná a zářivá…
Jako slunce, když rosou chodívá…
Však třeba jednou se ti vrátí zas…
V nočním tichu zaslechneš, jak volá její hlas…
A pak náhle před tebou bude stát… Jak nikdy krásná..
Jak na nebi poslední hvězda jasná.
Do vlasů ti bude vplétat šepot zas…
A možná pro vás dva aspoň na chvíli zastaví se čas.
Třeba … Kdo ví…
Ona je jediná, kdo na to ti odpoví…
A třeba dřív než k ní ruce vztáhneš, zmizí ti zas…
Ne, múza ta nenosí cudnosti pás….
Věnováno všem Bardům, kteří kráčejí tímto světem a zvlášť jednomu, který mě k tomuto dílku insporoval...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 -=!KAOS!=- -=!KAOS!=- | E-mail | 4. prosince 2007 v 19:50 | Reagovat

začátek mě málem odradil ale od prostřed to začne bejt dost dobrý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Cesta poutníka...