Samodiva

5. února 2008 v 13:09 | Samodiva |  Síla slov
Šepot havraních křídel
Tichý sten
Mezi kmeny se proplétá
Dlouhovláska
Z duše Lesa stvořená
Zahalena Lesa tmou
Jeho hřejivou hloubkou
V napřažených dlaních
Po dvě šišky svírá
Havran mezi jehličím
Svou píseň zpívá
A samodiva
Svými rty popraskanou kůru líbá
Dvě noční můry
Na svých ramenou uvítá
S dotykem můřích křídel
Její řasy se chvějí
Zaleskly se slzami
...neslyšitelné krůpěje lásky...
Přitiskne se ke Stromu
Jeho nesmrtelné duši
I zvířata tuší
Samodiva vydechne
Srdce v hrudi bije
...Strom a ona...
V jeden celek se slije
Náhle vše utichá
Kapka slzy v trávě se leskne
Dvě šišky mezi kořeny
A dvě můry na kůře
Naslouchají
Tlukotu neslyšitelných srdcí
Písni lesních duši
Ve Stromu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Cesta poutníka...