V niru lesních hlubin

5. února 2008 v 12:56 | převzato z hradbysamoty.blog.cz |  Síla slov
Šepot lesa...
Tanec větví s listovím...
Tichý nářek padajícího jehličí...
Drsný zpěv otírajících se kmenů stromů.....za nocí....

Tiše zpívá.......Slyšíš?
Dunění jeho živoucího srdce...

Hymna lesní bystřiny a lesa dech...větve ve větru.....
Úplněk..přízračná luna hladí svým svitem lesa zem...přírodu halí do stříbrného pláště s kápí noci....
Slyším..táhlé vytí vlků...žalostný to zpěv za doprovodu ve větvích skrytých havranů...v mé mysli....
....v jeho mysli.....

Stromy vzhlíží k obloze..zahaleni lesa tmou, šeptají listovím, skřípějí větvemi, tančí...
" Jejich míza je má krev a má krev jejich voda!"
Smůla vytékající z jejich ran je krev samodivy...průzračná voda tříštící se o káménky v potoce jsou její slzy.....
Tančí skrytá..lesa dech ji objímá...za nocí, ve větru na skalách.....bouře a její divoká píseň na skalním útese.....
Tančí skrytá..mezi stromy, objímá jejich kmeny....větve ve vlasech, lístky něhy, jehličí spadané na smolou..krví zbarvené tělo......
Les ji chrání, les je v ní...ona chrání les, je spjata s jeho duší...duší každého stromu......
Skrytá...chrání jeho tajemství......na věky věků....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Cesta poutníka...